Divadlo na Vinohradech zahájí novou sezonu premiérou Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl
Vinohradské divadlo zahajuje letos na podzim svou již 109. sezonu. Ve čtvrtek 8. září představí divákům novou komedii o dvou dílech nazvanou Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl, jejímž autorem je Milan Uhde. Inscenace je součástí cyklu Česká a slovenská komorní hra ve Studiové scéně Divadla na Vinohradech. V jednotlivých rolích vystupují Tomáš Pavelka, Andrea Černá, Otakar Brousek a Zuzana Vejvodová.
O hře:
Hra Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl, má paradoxní historii. Milan Uhde ji napsal v roce 1986, kdy ovšem kvůli autorovi a jeho politickým postojům nebyla uvedena. Dočkala se premiéry o dva roky později v Zagrebu. Za inspiraci posloužily intimní životní osudy Karla Marxe. Základem hry je komediální zápletka s nemanželským dítětem záletného manžela. Sám dramatik považuje tuto komedii za svou nejzdařilejší. V rodném autorově městě se dočkala premiéry až s dvacetiletým odstupem. I když je protagonistou vědec a revolucionář mezi třicítkou a čtyřicítkou, nejde v komedii o ideje a revoluci. Selhávající slaboch lavíruje mezi ráznou manželkou a mladou služkou, jejíž útěžek hodí na krk kamarádovi Bedřichovi.
O autorovi:
Milan Uhde se narodil 28. července 1936, je to český spisovatel, divadelník a politik. Po strmém autorském startu v 60. letech (satirická hra Král Vávra, rozhlasové monodrama Výběrčí, dramatická parafráze antické látky Děvka z města Théby) se pro své postoje stal za normalizace zakázaným autorem a svou exkomunikaci z oficiální kultury totalitního státu završit podpisem Charty 77. V 70. a 80. letech pod autorským krytím režiséra Divadla na provázku Z. Pospíšila napsal několik her, zejména dnes již klasický muzikálový titul Balada pro banditu. Kromě toho psal rozhlasové hry (např. Velice tiché Ave), písňové texty, eseje a publicistické texty. Roku 1986 napsal a samizdatově zveřejnil hru Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl.
Po listopadu 1989 se vrátil do veřejného života jako autor, ale také jako politik. Byl ministrem kultury v Pithartově vládě a v letech 1993 – 1996 prvním předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR samostatné České republiky. Po odchodu z politiky se dále věnuje autorské, teoretické i pedagogické činnosti. Inscenaci uvádí Divadlo na Vinohradech k autorovým 80. narozeninám.
Tři otázky pro Jana Buriana, ředitele ND a režiséra inscenace Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl…
Funkce ředitele Národního divadla je velmi náročná – znamená pro vás možnost režírovat na Vinohradech další práci, nebo je to spíše „občerstvení“ a vybočení z obvyklého pracovního rytmu?
Po nástupu do funkce ředitele ND jsem slíbil, že dva roky nebudu režírovat, abych se mohl práci v ND věnovat naplno. Nerežíroval jsem tři roky, ale divadlo mi samozřejmě scházelo. Kromě toho, že režie je odpočinkem od manažerské, úřednické a trochu i politické práce, mne zkoušení opět vrací mezi herce a připomíná mi, proč jsem se mimo jiné stal ředitelem ND – chtěl bych, aby se dělalo dobré divadlo, které by něco sdělovalo. Navíc dělat praktické divadlo považuji za důležité pro sebe i pro svoji funkci – podle mých zkušeností ředitelé, kteří sami divadlo nedělali a nic o něm nevědí, většinou nejsou ve své funkci příliš úspěšní.
Hru Zvěstování aneb Bedřichu, jsi anděl napsal Milan Uhde v 80. letech 20. stol. Co vás osobně na ní zajímá dnes a jaký máte vztah k jejímu autorovi?
Hra, jak řekl autor, vznikla z jakéhosi vzteku na tehdejší situaci – je ukotvená v konkrétní době, což jsou 80. léta 20. stol., reflektovaná přes soukromý příběh Karla Marxe a Bedřicha Engelse a jejich rodin. Má všechny vlastnosti, které má dobrá hra mít – má přesah a téma, které je věčné a zároveň aktuálnější než kdy jindy – ukazuje člověka, který chce radit celému lidstvu, jak má žít, a sám neumí říct svým nejbližším jednu základní pravdivou větu.
Moc si vážím toho, že jsme se s Milanem Uhdem za poslední čtvrtstoletí stali přáteli, a mám k němu velkou důvěru. Mimochodem, Milan není jen intelektuál, bývalý disident a politik, ale také divácky nejúspěšnější dramatik v českém divadle díky muzikálu Balada pro banditu. Velmi mu věřím i lidsky, protože on se nikdy nebojí říct, co si opravdu myslí, umí to říct razantně a vtipně a se schopností vidět sám sebe s humorem. Také ho nejčastěji ze všech českých dramatiků potkáte v různých divadlech na představeních, sleduje nejrůznější žánry a režiséry, nemá předsudky, nechává za sebe mluvit svou tvorbu a ve veřejném prostoru se chová jako divadelník mimořádně skromně. Přál bych mu, aby si ho české divadlo všímalo víc.
Na dnešní Studiové scéně jste v roce 2000 režíroval aktovky Václava Havla Rodinný večer a Vernisáž. Má Uhdeho hra s Havlovou dramatikou něco společného?
Určitě ano, oba vycházejí z podobné divadelní i životní zkušenosti, oba jsou inspirováni stavem moderního divadla na přelomu 50. a 60. let, oba vědomě pracují s jazykem a jeho nuancemi a s groteskním viděním světa i s tím, co se zjednodušeně nazývá absurdní divadlo. Oba vycházejí z normálních konkrétních soukromých situací a na nich rozvíjejí výrazné společenské a často kritické téma.
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ VYHLEDÁVÁNÍ V PIS