Koncert Celestial Ground
Magazín kulturního dění v Praze a okolí 
Rakouský ples

Jiří Mádl debutuje v Divadle Na zábradlí, hrát bude anglicky

Madl
Jiří Mádl debutuje na prknech Divadla Na zábradlí
31.05.2010 20:14 | Dorota Masłowska

Dva chudáci Rumuni co mluvěj polsky (v angličtině s českými titulky)

A Couple of Poor Polish-Speaking Romanians (in English with Czech Subtitles)




Prostý příběh o klukovi a holce, kteří nevěděli, co dělat se svým časem, a čas nevěděl, co s nimi.


Divadlo Na zábradlí uvede 3. června 2010 českou premiéru hry slavné, 26-leté kultovní polské autorky Doroty Masłowské Dva chudáci Rumuni co mluvěj polsky (v angličtině s českými titulky)/ A Couple of Poor Polish-Speaking Romanians (in English with Czech Subtitles).

Poslední premiéra letošní sezóny je pro DNz unikátní hned v několika ohledech. V hlavní roli se poprvé na divadelním jevišti představí třiadvacetiletý idol dospívajících, herec Jiří Mádl (Děti noci, Rafťáci, Snowboarďáci), pro kterého je účinkování v Divadle Na zábradlí velkou výzvou. Nejen, že se jedná o první uvedení hry Doroty Masłowské v Česku, ale představení je také nastudováno v angličtině s kompletními českými titulky, a bude tak přístupné i cizincům žijícím v Praze.

Co pro Jiřího Mádla, znamená zkoušet hlavní roli Parchy právě v Divadle Na zábradlí?: „Já mám od patnácti let zakódováno, že Divadlo Na zábradlí je něco jako Slavie nebo Sparta ve fotbale. Výzva je to tedy pro mne veliká.“ I přes respekt, který k „divadelním prknům“ tento mladý herec pociťuje, není pro něj přechod od filmového herectví problémem. „Rozdíl v tom určitě je, ale ne tak velký, jak mi všichni říkali. Divadlo je svobodnější a dává herci větší prostor, takže člověk musí přidat na hlase i na gestech… Ale pořád je to herectví. Kamera je navíc k hercům o něco nemilosrdnější.“ říká s úsměvem.

Hlavní ženská role Džiny, byla svěřena mladé, talentované, česko-polské herečce Terese Branne. Členka činohry Jihočeského divadla v Českých Budějovicích je absolventkou Akademia Teatralna im. Aleksandra Zelwerowicza ve Varšavě. Kromě účinkování na své domovské scéně, kde ztvárnila například Ofélii v Hamletovi nebo Jenny v Žebrácké opeře, má Teresa Branna za sebou také role na Polské scéně Těšínského divadla a účinkování v několika českých i polských seriálech.

Hru Doroty Masłowské podle anglického překladu Lisy Goldman a Paula Siretta upravil režisér David Peimer. Ten o tomto unikátním představení říká: „Projekt vznikl po vzájemných debatách s DNz. Divadlo Na zábradlí je jedním z mála pražských divadel, které se nebojí umělecky riskovat a snaží se sledovat současné světové trendy. Proto jsem rád, že zde mohu pracovat. Vícejazyčnost přináší ojedinělý zážitek pro herce i diváky. Jsme tak nuceni vyprávět příběh i jinými prostředky, než jen jazykem samotným. Je to vzrušující výzva.“

Masłowská tuto hru napsala ve dvaadvaceti letech. Říká, že její nápad vychází z osobní zkušenosti při autostopu napříč Polskem, ze které si pamatovala jen cedule benzínových stanic, parkoviště s odhozenými plastovými obaly od jídla a kondomy. Z této vize místa a věcí na jedno použití, vzešla myšlenka nevázanosti, kterou přenesla na postavy. Kdo by nechtěl být někým jiným, žít jiný život? Když stopujeme, je to jízda na jedno použití, můžeme být kýmkoli. Problém nastane ve chvíli, kdy potkáme lidi, kteří svůj život žijí, jako kdyby stopovali. To znamená bez kontextu, následků, či zodpovědnosti. Právě tak, jako alkoholem a drogami posilnění Džina a Parcha vyrážejí z večírku stopovat napříč Polskem.

Polsko je zde typickou postkomunistickou zemí, kterou Masłowská ostrým a sarkastickým pohledem kritizuje. V jejích očích je to směs komunistické paranoie a nenávisti ke všemu cizímu. Duchovní hodnoty jako je víra nebo vzdělání poničila média. Přetrvávající hodnotou nade vším je hodnota peněz. V neposlední řadě je tato hra hrou generační. Nejmladší generace je zde ukázána jako bezradná. V novodobé svobodě se chce bavit a odmítá frustrující závazek zodpovědnosti.

Dorota Masłowska (1983) Jedna z nejznámějších a nejpřekládanějších autorek, bývá nazývána „hlasem své generace“. Autorka románů Červená a bílá, Královnina šavle a dvou divadelních her Dva chudáci Rumuni, co uměj polsky a Mezi náma dobrý. Držitelka mnoha ocenění (Paszport Polityki, NIKE) a stipendistka DAAD v Berlíně (2009-2010). Podle knižního debutu Červená a bílá natočil film Xaver Žulawski. Dorota Maslowska navštívila v květnu Divadlo Na zábradlí, shlédla i ukázku ze zkoušky a mluvila s tvůrci. „Moje hra tu ožívá díky vašim hercům,“ řekla nadšeně k připravované inscenaci režisérovi Peimerovi.



David Peimer

Jihoafrický režisér a dramatik, absolvent Fulbrightova stipendila, vystudoval divadelní režii na Columbijské univerzitě v New Yorku. V Praze poprvé pracoval v roce 2003 jako jeden z hlavních tvůrců Srdce Pražského Quadriennale. Jeho hry se hrály v Jižní Africe a Anglii, režíroval desítky divadelních inscenací jiných autorů (Shakespeare, Büchner, Pinter, Mamet a další). Učil na univerzitách v Johannesburgu, Londýně, Oxfordu, nyní přednáší na New York University v Praze a anglickém programu divadelní scénografie na DAMU. Je výkonným ředitelem Centra Harolda Pintera v Londýně. Jeho zatím poslední hra Armed Response byla letos vydána knižně v New Yorku a v Londýně. V Praze žije tři roky.


Premiéra 3. června 2010 v Divadle Na zábradlí

Repríza 15. června 2010

Přidej komentář