Na zábradlí: Roland Schimmelpfennig - Ambrózie, Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze

foto Martin Špelda

07.12.2010 00:28 | Na poslední adventní víkend, připravuje pražské Divadlo Na zábradlí českou premiéru hry Rolanda Shimmelpfenniga Ambrózie. V režii uměleckého šéfa DNz Davida Czesaného je premiéra plánována na 17. a 18. listopadu.

Děj divadelní hry současného německého autora se odehrává v hospodě. Ta slouží hostům jako prostor pro splétání fantaskních plánů, navazování marných pokusů o komunikaci a únik z reality.

Pije se, kouří se, zpívá se a mluví prakticky o čemkoli. Postavy mají jedno společné - patří mezi dobře situované příslušníky střední vrstvy, kteří se večer u skleničky snaží zapomenout na své problémy nebo se z nich alespoň pokoušejí vypovídat. Kdo má dost, ten se odpotácí domů. V podobně neutěšené situaci však nejsou jen oni, ale v širším slova smyslu i celý svět

Ambrózie je povznášející nápoj bohů, kterým si potvrzovali nesmrtelnost a věčnou mladost. V tomto Auerbachově sklepě “bohy” povznese černé pivo jen k toaletám.

Hrají: Petr Čtvrtníček, Igor Chmela, Pavel Liška, Ivan Lupták, Kristina Maděričová, Miloslav Mejzlík, Leoš Noha, Jiří Ornest, Marie Spurná, Natálie Řehořová

Překlad Veronika Musilová-Kyrianová
Dramaturgie Lucie Ferenzová, Ivana Slámová
Scéna Petr B. Novák
Kostýmy Katarína Hollá
Hudba Jan Moravec
Režie David Czesany

Překlad hry podpořil Goethe-Institut Prag.

Rozhovor s uměleckým šéfem DNz David Czesanym:

Příští týden začínáte zkoušet hru Ambrózie. Můžete ji trochu představit.
Napsal ji Roland Schmmelpfennig. Hra se odehrává v alkoholu plné hospodě po zavírací době, což je pomůckou k obrazu světa. Ale tu nadnesenou formulaci si musí také zasloužit teprve vznikající inscenace.

Co si máme představit pod podtitulem hry „Dionýská slavnost na začátku 21. století bez katarze My jsme tu formulaci použili právě takhle, aby si každý něco představil. Třeba si představujeme všichni to stejné.

Co Vás přivedlo do Divadla Na zábradlí? A proč tematická sezóna?
Dostal jsem nabídku od ředitelky Divadla Na zábradlí Doubravky Svobodové a přijal ji. Tématu sezóny samozřejmě hodně nahrál název první inscenace – Nebe nepřijímá. Zjistili jsme společně s Ivanou Slámovou a Lucií Ferenzovou, že ke sloganu „Koho nebe přijme?“ lze tematicky vztáhnout i další připravované tituly sezóny 2010/11. Chceme, aby zevnitř i vně divadla bylo vnímáno, že Divadlo Na zábradlí má zájem společenská i osobní témata rozkrývat a pojmenovávat. Aby mezi jednotlivými inscenacemi sezóny byla určitá vazba a navzájem mezi sebou komunikovaly. Přemýšlení v kontextech by pak mělo zabránit umělecké bezbřehosti.

Zatím měly premiéru dvě inscenace. Nebe nepřijímá a Spací vady. Jste jako umělecký šéf spokojený?
Spokojený? Inscenace Nebe nepřijímá, vznikla hodně experimentálním způsobem: 2 divadla (Letí, Divadlo Na zábradlí), 5 autorů (Penhall, Gieselmann, Drábek, Klimáček, Richter) oslovených na napsání kratšího textu na téma „letiště“, 4 režiséři (Schlegelová, Amsler, Zielinski, Czesany), 2 překladatelky (Černá, Hábová), 3 dramaturgyně (Ferenzová, Špalová, Slámová), 1 scénický výtvarník (Novák), 3 kostýmní výtvarníci (Fomínová, Amsler, Špalová), 3 hudební skladatelé (Acher, Kovács, Kučerovský) a 13 herců jak z DNz, tak z Letí – a vznikla 1 divadelní inscenace. Nejdřív premiéra na letišti v Ruzyni, pak v DNz. A to celé už je pozoruhodné. A samozřejmě i sledovat, jak to všechno funguje dohromady. A jak je to jiné jako site-specific na letišti a pak právě u nás v divadle.

Text hry Spací vady je autorskou výpovědí spisovatelky Radky Denemarkové o obtížích tvorby z pozice ženy. Může se někomu zdát, že jde o poněkud apartní téma, to ale neznamená, že není, nebo že by nemohlo být silné, nebo že by nemohlo mít řadu přesahů. Jsem přesvědčený, že tato inscenace do Divadla Na zábradlí patří a má hlavně tři výborné herečky, na které je radost se koukat, i když osudy jejich postav moc radostné nejsou.

Na spokojenost je vždycky času dost. Hlavně aby věci již vzniklé byly zároveň podnětem pro věci příští. A tak to u těchto dvou čerstvě premiérovaných inscenací bezpochyby je. Takže jsem asi trochu spokojený...

Jak byste chtěl, aby vypadala dramaturgie Divadla Na zábradlí za dva roky? Nevím, kam nás to hodí. Ale chci, abychom neustrnuli a dramaturgie šla s dobou a byla tak vzrušující.

Roland Shimmelpfennig
Narodil se v roce 1967 v Göttingenu v Německu. Po maturitě pracoval jako novinář v Istanbulu. V roce 1990 zahájil studium režie na škole Otto Flackenberga v Mnichově. Po dokončení se stal asistentem režie a později spolupracovníkem uměleckého vedení v mnichovském divadle Kammerspiel. Koromě toho pracoval v berlínském Schaubühne, vídeňském Burgtheatru a Volksbühne Berlín. Roland Schimmelpfennig je momentálně nejhranějším současným německým dramatikem. Jeho hry jsou uváděny ve více než 40 zemích světa. Českým divákům se poprvé představil v Divadle Na zábradlí, které v roce 2003 uvedlo českou premiéru jeho hry PUSH-UP 1-3 v překladu Radky Denemarkové a režii Jiřího Pokorného. Dramaturgie divadla tuto hru vybrala z textů uváděných na Bonner Bienale v roce 2002.

Tagy: Divadlo Na zábradlí