Petr Zuska Gala X – Pocta velkým tónům

Sveceni jara - soubor baletu ND - Foto Pavel Hejny

Balety zcela oddané hudbě slavných skladatelů jsou náplní páté části choreografické retrospektivy Petr Zuska Gala X. Koná se na počest dekády tohoto tvůrce, tanečníka a jako uměleckého šéfa Baletu Národního divadla. Večery s názvem Pocta velkým tónům, komponované ze tří děl, z nichž dvě se výrazně prosadila na mezinárodním poli, lze vidět v provedení baletního souboru ND v historické budově ve dnech 20., 21. a 22. června 2012.

Petr Zuska o tomto bloku svých prací napsal: „Gustav Mahler, Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů, Leoš Janáček a Igor Stravinskij – skladatelé, jejichž hudbu zde „zhmotňuji“, byli všichni velkými umělci a myslím, že i velkými lidmi. Není tedy divu, že i jejich tóny byly, jsou a zůstanou „velké“. A vůbec zde nehraje roli, jak velké je nástrojové obsazení.“

Představení zahajuje poetický balet klasického a neoklasického stylu za tónů niterně procítěné 1. symfonie D-dur Gustava Mahlera. Autor připravil tuto choreografii speciálně pro Expo 2010 v čínské Šanghaji a pro účinkování v Pekingu, kde její ladnost slavila velké úspěchy. Balet Národního divadla se tak spolupodílel na druhém nejvyšším ocenění českého pavilonu na světové výstavě. Působivé jsou Mahlerovy melodické odkazy k lidové písni i světelná hra Petra Zusky a Pavla Kremíka. Kostýmy z modrého hedvábí Romana Šolce jako by šly spolu s pohybem a prodlužovaly ho, a tak ještě podtrhují ladnost a vznosnost tance.

Další choreografií D.M.J. 1953-1977 se Petr Zuska vyznává z citů a pocitů, jaké v něm budí díla Dvořákova, Martinů a Janáčkova. A protože Zuska už jako dítě rád chodíval na hřbitov a při přemítání nad náhrobky cítil vnitřní mír a sounáležitost, připomínají to i letopočty v názvu jeho díla - jako by to byl nápis na náhrobku smyšlené dívky, jež zemřela mladá: „Když stanete na takovém místě, duše se dostane do jiné dimenze. Můžete pocítit zvláštní kontakt se všehomírem a nacházet sebe sama. Jedno je vším a vše je jedním…“ Původní verze této choreografie vznikla už roku 2003 pro Národní divadlo v Brně.

Vrcholem inscenace je Svěcení jara na hudbu Igora Stravinského. Jeho výrazná hudba je pro choreografy od dob slavné skandální premiéry Ruského baletu v Paříži (s Nižinského choreografií) na začátku 20. století neustálou provokující výzvou. Petra Zusku však k práci na titulu pro West Australian Ballet v Perthu, hlavním městě západní Austrálie, požádal tamní šéf Ivan Cavallari. A obrovský úspěch díla u protinožců českého tvůrce inspiroval k zařazení impozantní práce do repertoáru pražského souboru ve chvíli, kdy bylo nutno rychle řešit radikálně snížený rozpočet. 

Petra Zusku si hudba Stravinského získávala postupně: „Jakmile začnete o tématu přemýšlet a poslouchat různé verze s různými dirigenty, zjistíte, jaké jsou v tom velké rozdíly a jak různě lze takové dílo pojmout. Najednou se mi líbí čím dál víc... Nicméně je to hudba na choreografování velice náročná.“

Vzniklo tak vlastně dramatické taneční divadlo. Obsáhlo atmosféru tajemství na pozadí věčného a nemilosrdného opakování běhu času, obsáhlo divoké pohanské kulty života a smrti, magii jara, kde se hemží život počínající jakoby z ničeho a ze zkázy, kde všechno pučí a bují v nahé zranitelné tělesnosti, kde všechno kolotá až bolestně k zániku, i čas sám. A pak může snad nastat i zázrak znovuzrození... Dílo výsostně aktuální.

Baletní soubor ND těmito realizacemi prokázal, jak si během posledního desetiletí rozšířil žánrový rejstřík a zvýšil svou mezinárodní prestiž. Ale nejen o těchto choreografiích se můžeme dozvědět více v nové programové publikaci, která shrnuje 10 let Baletu Národního divadla a tvorbu Petra Zusky z různých úhlů pohledu včetně obrazového materiálu. Součástí festivalu bude též výstava velkoformátových fotografií na piazzetě Národního divadla mapující totéž období.

Přidej komentář