Koncert Celestial Ground
Magazín kulturního dění v Praze a okolí 
Rakouský ples

Švandovo divadlo: V(ÝCHOD) očima Davida Šiktance

Kamil Halbich a Marketa Frosslova
Kamil Halbich a Marketa Frosslova
25.02.2012 01:37 |

 

V(Ý)CHOD - II. díl cyklu Teď přichází Zákon

 

Třetího března bude mít ve Studiu Švandova divadla premiéru dalšího dílu cyklu inspirovaného biblickými příběhy. Tentokrát byla vypsána dramatická soutěž na téma Mojžíš – a vítězným textem se stala hra mladé autorky Hany Lehečkové – V(Ý)CHOD. Režie se ujal režisér David Šiktanc.

 

Švandovo divadlo se tuto sezónu rozhodlo zasvětit moderním variacím na tři biblické příběhy (Kain a Abel, Mojžíš a Jób). Na každé téma byla vyhlášena dramatická soutěž a z ní posléze vybrán text k inscenaci. Tématem Mojžíš se inspirovalo celkem 13 autorů, z nichž nakonec umělecký šéf Dodo Gombár, spolu s dramaturgyněmi Lucií Kolouchovou a Martinou Kinskou a režisérem inscenace Davidem Šiktancem zvolili text Hany Lehečkové (nar. 1990). Po textu mladé autorky Barbory Hančilové KAI/ABE 2011 (premiéra 12. 11. 2011; režie Petr Štindl), mají nyní diváci možnost vidět další inscenaci z cyklu Teď přichází Zákon. „Po loňském ohlase a rezonanci projektu Hyde Park ve Studiu Švandova divadla jsme se rozhodli právě probíhající sezónu Druhý dech – The Second Service, zasvětit koncepčnímu celku s názvem Teď přichází Zákon. V komorním podzemním prostoru, který k tvořivé alternativě svojí energií přímo vyzývá, vzniknou postupně tři samostatné inscenace, které bude spojovat linie třech silných starozákonních témat, zachycených očima a emocemi současných dramatiků.“ Tak hodnotí projekt autor celého cyklu Dodo Gombár a doplňuje: “Zájem o vypsanou soutěž inscenátory povzbudil v přesvědčení, že Kain a Abel, Mojžíš i Jób (tituly jsou inscenované v této logické časové ose) v sobě nesou silné archetypální kódy a že mnohoznačnost vidění a výkladu těchto témat inspiruje k úvahám o paralelách se současností, kterou žijeme. Doufám a věřím, že do našeho Studia přichází Zákon právě nyní a právě proto, aby spustil plodnou a podnětnou diskuzi.“


 

O inscenaci

 

Umělecký šéf Dodo Gombár pověřil nastudováním druhé inscenace cyklu Teď přichází Zákon mladého režiséra Davida Šiktance. Ten již se Švandovým divadlem spolupracoval v loňské sezóně (spolu se svým spolužákem z DAMU Adamem Ruthem napsali a zrežírovali úvodní inscenaci cyklu Hyde Park s názvem Pohřební hostina). Pro samotnou inscenaci vznikla po připomínkách režiséra a dramaturgyně (Martiny Kinské) ještě další verze hry; Hana Lehečková umístila děj do jediného prostředí a posílila se tak témata, která přišla autorce
i tvůrcům budoucí inscenace nosná.

Vznikl tak příběh zdaleka ne velkého biblického formátu, ale sympaticky prostý a blízký běžnému životu; příběh čtyř podivných ztracenců, kteří možná ani o změnu svých životů ve skutečnosti nestojí, byť minimálně jeden z nich v ni doufá. Inscenace tak v tragikomické rovině jakési „existenciální grotesky“, bolavé absurdity, nastoluje otázky, zdali my sami, naše předsudky a slabosti, naše neochota riskovat a mít raději své malé jistoty, nejsou právě těmi největšími překážkami na cestě ke změně (po které tak často voláme).

Z herců byli osloveni Kamil Halbich, Jaroslav Šmíd, Filip Čapka a hostující Markéta Frösslová. Scény a kostýmy jsou z dílny Anety Grňákové.

 

 

 

 

Základní synopse hry

 

V jakési zapadlé hospodě se už velmi dlouho nic nezměnilo. Trvale tu žijí dva štamgasti
a s různou mírou ochoty je obsluhuje mladá servírka. Uvnitř hospody už vznikl za ty roky zcela svébytný svět se svými podivnými pravidly (podivnými ovšem jen pro ty, kteří v nich nežijí); svět, který vůbec nestojí o nic zvenčí. Zatímco starší Štamgast realitu venku zná a je jí znechucen, mladší by odešel rád, ovšem úzkostlivě se bojí volného prostoru a není schopen ven vyjít. Mladá servírka zůstává snad ze zvyku, snad ze strachu o svou živnost (až později zjistíme, že jeden z hostů je její otec, s nímž se aspoň takto snaží udržovat kontakt). Celá situace se změní, když do hospody přijde cizinec který, aniž si to zprvu uvědomí, rozvíří zažitý stereotyp a pomůže všem postavám nahlédnout svoji situaci a pojmenovat ji. A pak už je jen krok k pokusu vše změnit. Otázka zprvu zní, zda po dobrém nebo po zlém… a záhy spíše: zdali je to vůbec ještě možné a za jakou cenu?

 

Anotace

 

Každý chce občas začít nový život, vykročit z toho dosavadního, dostat druhou šanci. Ale co když je ono zajetí naší dávnou volbou? Co když vykročit do jiného světa už nelze? Co když nejhorší vězení připravujeme sami sobě? Tragikomický příběh, v němž dávno nehoří keř ani se nerozestupuje moře… ale jen pár vyděděnců zasedne proti sobě v hospodě.

 

 

Autorka hry Hana Lehečková

se narodila 20. května 1990 v Českých Budějovicích.  Vyrůstala v malém městě jménem Zliv, které je proslulé svými rybníky a továrnou na šamotové cihly. Od šesti let se věnovala dětskému amatérskému divadlu, kterému zůstala věrná dodnes. Chodila na osmileté gymnázium Českých Budějovicích, kde potkala většinu svých přátel a pro ni důležitých lidí. V současné době studuje ve třetím ročníku na Katedře teorie a kritiky DAMU.

 

 

Z ROZHOVORU S HANOU LEHEČKOVOU

 

Co byl prvotní impuls k napsání V(Ý)CHODU? Co Tě inspirovalo?

Impuls byla především ona výzva na stránkách Švandova divadla. Je mi dvacet jedna, jsem na DAMU, asi by bylo dobrý snažit se nějak prosadit. Najít něco, v čem byste byli dobrý, je těžký. Nasadila jsem metodu: pokus - omyl. Takže když jsem se dozvěděla o dramatické soutěži ve Švanďáku, řekla jsem si: "Hej, co to zkusit tudy?" Co mě inspirovalo... to nevím. Určitě mě něco inspirovalo: lidé kolem mě, situace a pocity, které jsem zažila. Ale nedokážu vystopovat nic konkrétního. Ráda lidi poslouchám, takže nejspíš někde tam se to rodí. No, určitě!

Jaké jsou postavy Tvé hry? Jsou to skutečně jen lůzři a ztracenci?

Jsou to lůzři. Jsou to zatracenci. Jsou to paka. Jsou to malé postavičky schované v koutě, kde přečkávají všechny bouřky světa. Dává to smysl. Jenže se tak kluci připravují i o ty hezký bouřky, který se tam venku dějí.

Hra se odehrává v prostoru hospody (byť funguje i v obrazové rovině). Proč právě to?

Je to takové tvárné prostředí: může se tam dít cokoliv. Od úniku moči po revoluci. Něco podobného se tam taky děje, a proto se nám to tak skvěle hodilo!

Studuješ na KTK – ale nyní se ocitáš vlastně v roli praktického divadelníka – dramatika. Co kritik v Tobě?

Kritik je v pohodě. Praktickému divadlu jsem se věnovala odjakživa. Asi nejcennější pro mě bylo autorské divadlo v Českých Budějovicích, které vedla herečka Lenka Krčková. Teď to zase zkouším sama, s dětmi ve Strašnicích. Myslím, že kritik a praktik žijí pěkně v symbióze. Ale je fakt, že všechno, co napíšu, považuju za hovadinu. Takže nevím, jestli za to může kritik ve mně, který tu hovadinu vidí a konstatuje, anebo jestli je to jen nedůvěra sama v sebe. Tak trochu doufám, že to není ta první možnost.

Jaké knihy? Obrazy? Filmy Tě oslovují, baví atd.?

Filmy? Cokoliv od Wese Andersona, Aki Kaurismakiho, Woodyho Allena, Bély Tárra. Další srdcovky jsou Panika v městečku, Věčný svit neposkvrněné mysli a Městečko Twin Peaks. Knížek je hodně, v současné době jsem četla něco od Jáchyma Topola, Irvina Welshe, Nicole Kraussové. Mám ráda výtvarníka Petra Nikla - žeru i jeho básničky a pohádky pro děti. Zajímavé je, že k psaní mi hodně pomáhá hudba. Jestli někde beru bezprostřední inspiraci, tak z ní. Otevírá mi emocionální stavidla, nebo tak něco. U Východu jsem si pouštěla furt dokola Moniku Načevu, Toma Waitse, The Cinematic Orchestra, Coco Rosie a českou kapelu Zrní.

 

Režisér David Šiktanc (*2. června 1987 v Praze) byl po studiu na Gymnáziu Jana Keplera v Praze přijat na obor činoherní režie na DAMU. V rámci studentských prací inscenoval např. hru Tankreda Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis či Play Strindberg Friedricha Dürrenmatta, která byla několikrát reprízovaná i v Eliadově knihovně v Divadle Na zábradlí. V loňské sezóně uvedl v DISKu svoji absolventskou inscenaci V houštinách měst (autor Bertolt Brecht), která byla vybrána jako zástupce Divadelní fakulty AMU pro festival Encounter. V rámci školní stáže se účastnil zkoušení Radúze a Mahuleny v Národním divadle v režii J. A. Pitínského; v rámci Letních shakespearovských slavností působil jako asistent režie Lucie Bělohradské při zkoušení Jindřicha IV.

V profesionálních divadlech působil v letošní sezóně např. v Klicperově divadle v Hradci Králové (dramatizace a režie románu Jacka Londona Tulák po hvězdách) či v Činoherním studiu v Ústí nad Labem (režie hry Ewalda Palmetshofera Hamlet je mrtev). Ve Švandově divadle režíruje svoji druhou inscenaci (v rámci cyklu Hyde Park napsali a režírovali spolu s Adamem Rutem hru Pohřební slavnost). Připravuje se na práci v A Studiu Rubín (text od Petra Sedláčka vzniklý pro tuto komorní scénu) a byl také na režii Schillerova dramatu Loupežníci v DISKu, kam jej přizvali vedoucí pedagogové budoucího absolventského ročníku režisér Jan Nebeský a dramaturgyně Daria Ullrichová. Kromě divadla se zajímá o literaturu, film a fotbal.

 

Hana Lehečková

V(Ý)CHOD

 

II. díl cyklu Teď přichází Zákon

 

Režie David Šiktanc

Dramaturgie Martina Kinská

Scéna a kostýmy Aneta Grňáková

 

Hrají:

Kamil Halbich, Jaroslav Šmíd, Markéta Frösslová j.h. a Filip Čapka

Světová premiéra ve Studiu Švandova divadla 3. března 2012



Přidej komentář