„1+1=3“, skvělá komedie opět v Divadle Na Prádle 22.května

1+1

07.05.2010 21:14 | Velmi úspěšná konverzační komedie R.Cooneyho je v podání Divadelní společnosti Jinotaj zasazena do českého prostředí. Hlavní zápletku představuje taxikář, který je ženatý se dvěmi manželkami. Díky své profesi a obratné výřečnosti, dokáže zvládat obě manželství najednou. Tedy až do chvíle, kdy se nechtěně připlete do banálního incidentu a ocitne se jako svědek na policii. Od této chvíle se jeho propracovaný systém boří, jako dům z karet... Hru režíruje R. Trtík a na provedení se podílejí jak zkušení, tak i začínající herci.

Sobota 22.května 2010, 19.30hod.

DIVADLO NA PRÁDLE www.napradle.cz
Besední 3, Praha 1
Rezervace lístků:257 320 421
Web divadelního souboru:www.jinotaj.cz

Dále připojujeme krátký rozhovor s protagonisty Divadelního sdružení Jinotaj, režisérem Rosťou Trtíkem (RT) a představitelem hlavní postavy Tomášem Morávkem (TM).

Vaše představení „1+1=3“ mělo premiéru dne 13.prosince 2008. Od té doby shlédlo vaše představení více jak 800 diváků. Proč si myslíš, že máte takový úspěch?

TM: Já myslím, že je to souhra okolností, že nám štěstí přeje. Máme kde hrát, máme hodně přátel, kteří na nás přijdou. Zabloudí k nám na představení i ti, kteří se asi chtějí pobavit vyzkoušenou komedií.

RT: Já jen dodám, že jsme jediní, kteří po představení mají tombolu a rozdávají hodnotné dary! Třeba i to láká lidi…no to snad ne! Je to zkrátka oddychová komedie, pěkné divadlo, dobrá parta. Naše představení má prostě šmrnc.

Hra se zkoušela téměř dva roky, jak dlouho jí chcete uvádět?

RT: Pokud nám štěstí bude dál přát, diváci budou chodit, budeme mít stále čas, chuť a možnost kde hrát, tak snad ještě dlouho. Ale samozřejmě záleží na mnoha okolnostech.

TM: Určitě souhlasím, budeme jí hrát, dokud nás to bude bavit.

Rozhodli jste se hrát komedii. Jak se u toho v souboru během představení bavíte?

TM: Vždycky jsem si přál, abychom to dotáhli tak daleko, že si budeme jistý textem a budeme v zákulisí hrát třeba karty. Toho stresu je ale tolik, že se pořád bojíme nic nezkazit. Sedíme u scénáře a fandíme si navzájem. Hlavně nic zásadního nepokazit.

RT: Já se tedy během představení moc nebavím, spíše trnu! Zároveň dělám inspicienta, nápovědu a také v tom mám menší roli. Na karty čas opravdu není a asi nikdy nebude, ale rozhodně souhlasím s Tomíkem, že si všichni společně fandíme a snažíme se, aby to bylo co nejlepší a divák odcházel opravu spokojen.

Když už jsme u těch chyb. Vypadá to, jakoby diváci nějaký ten výpadek v textu vám nejenom odpustili, ale skoro ho přivítají. Je o pro ně oživení či co?

RT: Určitě. I v čistě profesionálním představení to tak funguje. Kouzlo nechtěného. Tím se vlastně každé představení stává originálem. Pokud se herci nebojí nějakou chybu dohrát a vzít do toho diváka, je to vždy třešnička na dortu pro každého, vždyť o čem si myslíte, že si herci i diváci po představení především povídají? O tom, co tam vlastně původně nemělo být. A zvlášť v konverzační komedii, což si myslím, že je nejtěžší divadelní forma, se to chybičkami různého rázu jen hemží.

TM: Já navážu na Rosťu. Ten text je opravdu složitý. Střídá se tam jedna věta za druhou a často nemají žádný pojící význam. I když to pilujeme už dlouho, nasekáme dost nepřesností. Zapomínáme. Ale v zákulisí to hlídá náš herec Jirka a ten je dost spolehlivý. Zachraňuje to i Rosťa hlasitou nápovědou v průběhu hry.

Nakonec se nemůžu nezeptat, co chystáte do budoucna. Diváci by si asi další hru zasloužili.

TM: To máš pravdu, ale všichni ze souboru mají svoje soukromé závazky a povinnosti a něco nového nazkoušet zabere hodně času. Navíc laťka je nyní trochu výš, asi se nespokojíme jen tak s něčím. Po tomto představení si nad tím určitě sedneme…

RT: ….tak určitě si po tomto představení sedneme, nějakou tu skleničku vypijeme a snad i na téma příštího představení se dostaneme, neboť si myslím, že už nastal čas a už mě přestává bavit odpovídat na otázky, kdy bude další premiéra….takže odpovídám…doufám, že brzy!