Autor knihy vrátil jména účastnicím pochodu smrti

Dvanáct osob, které přežily holocaust za 2. světové války, nechalo publicistu Radka Gálise v uplynulých třech desetiletích nahlédnout do svých uvězněných duší. Díky knižně vydanému svědectví se nové generace mohou poučit o historii a získat imunitu vůči nezodpovědným a zlým tvrzením, že nikdy nedošlo k vyhlazování židovského národa

Publicista Radek Gális, který ve své novinářské a spisovatelské praxi neúnavně otevírá téma lidských osudů zasažených zrůdnými totalitními režimy 20. století, pomohl na svět další ze série knížek, v nichž formou rozhovorů zachycuje vzpomínky těch, kteří si prošli peklem na zemi. Jejich vyprávění přetrvává ve většině případů už jen v záslužně pořízené textové podobě, neboť poslední z nich odcházejí na věčnost. Titul Uvězněné duše líčí příběhy dvanácti přeživších holocaust.

Č. BUDĚJOVICE – Prakticky tři desítky let vznikaly podklady pro knížku o 222 stranách, kterou táborský rodák Radek Gális (1968) nejen připravil textově a shromáždil do ní fotografie (některé pořídil vlastním aparátem), ale také vydal ve spolupráci s nakladatelstvím Dauphin ve Starém Městě pod Landštejnem na konci roku 2022. Většinu zpovídaných kontaktoval v sídle Senátu České republiky, kde se každoročně 27. ledna koná setkání při příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu (toho dne roku 1945 se dočkal osvobození koncentrační tábor v Osvětimi). Další osoby potkal při výročí transportu Akb z roku 1942, které se připomíná v Českých Budějovicích vždy v měsíci dubnu. 

Za bývalými vězni židovského původu chodil autor v polovině devadesátých let i jako dobrovolník po Starém Městě pražském a nosil jim košer obědy. Někteří mluvili s ostychem. Udržovali v sobě pocit viny, že přežili válku, zatímco jejich bližní skončili v plynových komorách, jiní zahynuli vyčerpáním při pochodech smrti nebo je tam zastihla kulka z nacistické pistole. Radek Gális vděčně vzpomíná na všechny, kteří ho pozvali do svých životů. „Knížka je částečným dluhem vůči jejich otevřenosti, upřímnosti a snad i očekávání, že dávají nahlédnout do svých uvězněných duší také dalším generacím,“ říká zkušený publicista.

Přišli o kořeny a paměť rodu

Čtenáři se setkávali s rozhovory v novinách a časopisech. Některé materiály však nepronikly do tisku nebo vyšly jen ve zkráceném znění. „Bylo mi to líto,“ svěřuje se absolvent Fakulty žurnalistiky na pražské Univerzitě Karlově. Jak ubývali jednotliví pamětníci, zrála v jeho nitru myšlenka zpracovat některé příběhy do knížky. Vybral jich dvanáct. „Je to symbolické číslo. Jezdíval jsem do šumavských Hartmanic pomáhat s opravami židovského hřbitova, kde se nachází hroby dvanácti neznámých židovských žen z pochodu smrti, který tudy procházel. Řekl jsem si, že tento počet vyrovnám stejným počtem příběhů a tím jakoby vrátím jména neidentifikovaným obětem,“ vysvětluje.     

Do uvězněných duší nechali autorovi nahlédnout Robert Bartek, Toman Brod, Doris Grozdanovičová, František Herštík, Hana Hnátová-Lustigová, Helga Hošková-Weissová, Anna Hyndráková, Felix Kolmer, Dagmar Lieblová, Karel Charlie Ponížil, Michal Salomonovič, Viera Šlesingerová. Počátkem roku 2022 jich žilo pět, na konci prosince zůstávali poslední dva – historik Toman Brod a malířka Helga Hošková. „Dostali ode mne knížku. Předal jsem ji rovněž dětem těch, kteří už nežijí,“ říká Radek Gális a připomíná, že existují terapeutické skupiny, v nichž se potomci přeživších holocaust (šoa) stále snaží vyrovnat s tím, že přišli o své kořeny a paměť rodu. O babičky, dědečky, archivy.

Ladislav Lhota
Foto autor a Václav Pancer (archiv Radka Gálise) 

Přidej komentář