Barbora Bálková se dívá na Odvrácenou stranu ráje
Galerie Mariánská v jihočeské metropoli připravila výstavní projekt, který ve třech sálech seznamuje návštěvníky s aktuálním dílem výtvarnice a fotografky Barbory Bálkové. Českobudějovická rodačka sjednotila několik objektových a fotografických instalací pod společný název Odvrácená strana ráje. Umělecky ztvárněné podněty k hledání odpovědi na otázku po smyslu lidského utrpení bude možné shlédnout do 31. května.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Barbora Bálková vnímá kontakt s bolestí jako jeden ze zaručených způsobů, jak se posunout hlouběji k jemnějšímu citu, lásce, sebepřijetí, Bohu, ráji – záleží jen na tom, jak si kdo pojmenuje toužebné splynutí s Dokonalostí. Středem výstavy v Galerii Mariánská je nepochybně mechanicko-akustický objekt Odnikud nikam. Hyperrealistické sochy diktátorů Hitlera, Stalina, Mao Ce-tunga a Kim Čong-una v poloze „na čtyřech“ rotují donekonečna po atletické dráze jako koníčci z dětského kolotoče.
Despotičtí státníci, kteří výrazně ovlivnili nedávnou historii a mají na svědomí neskutečné množství zmařených životů, klesají na úroveň figurek připoutaných k houpacímu podstavci a opatřených – po jezdeckém způsobu – sedlem, udidlem, třmenem. Podrobují se osudu, který sami přichystali miliónům jiných. Nejsou nic, což zvýrazňují jejich holé zadky. Sochy vytvořila umělkyně z laminátu na železné konstrukci. Unesou dospělého člověka. Ruce a nohy vznikly z odlitků od skutečných lidí.
K figurám přibyly uniformy na křížích
Vrzající karusel provází třináctiminutová audiostopa. Ve smyčce se odvíjí život člověka od početí a narození až do smrti. Dětský pláč odkazuje ke skutečnosti, že diktátoři byli také lidskými bytostmi, které se vyvíjely. Teprve jistým procesem se z nich stala odosobněná monstra, jak je vnímáme dnes. S objektem z roku 2015 se již částečně seznámila veřejnost v Praze a Trutnově. Pro výstavu v Galerii Mariánská se autorka rozhodla rozšířit diktátorské téma neméně působivou instalací uniforem na křížích (Jsem víc, když nejsi).
Uniformy pojala jako oblek, který znázorňuje moc uplatněnou nad bezbranným civilním obyvatelstvem. Krejčovským materiálem má být (samozřejmě jako) kůže nevinných obětí. „Na kolotoč se vešel jen omezený počet figur. Chtěla jsem ještě nějakého černošského diktátora, tak jsem udělala uniformu Idy Amina Dady, prezidenta Ugandy v sedmdesátých létech, jenž zplodil hodně nelidský systém,“ vysvětlila Jihočeška žijící v hlavním městě.
Další instalovaná uniforma vznikla po vzoru oděvu Horatia Herberta Kitchenera, britského polního maršála, jenž za burských válek na jihu Afriky v roce 1901 založil první koncentrační tábor a ten zřejmě později inspiroval nacisty. Jiný umělecky pojatý stejnokroj náleží všeobecně známému Reinhardu Heidrychovi. Halena s kuklou symbolizují výstroj příslušníků tolik v současnosti diskutovaného Islámského státu.
Bolest se netýká jenom člověka
K nejnovějším pracem Barbory Bálkové se řadí rovněž kolotoč z kostí (Blues jatečného skotu) vystavený v Galerii Mariánská po boku pěti kruhových prostorových objektů označených souhrnným pojmenováním Modlitba za mrtvou krávu. Z poslední doby pochází i dvojice dětských fotografií (Zlomový bod) zachycujících první vědomý kontakt s bolestí a zranitelností, po němž není už nic takové, jako bylo předtím.
Expozici doplňuje cyklus deseti fotografií Český vítěz spolu s objekty České bedny a Tanečnice o tyči. Naopak zde není zastoupená malba. „Vyžaduje asi nejvíc emocionální soustředění, které je teď pro mě nějak složité. Dříve jsem hodně malovala a chci se k tomu vrátit. Nyní se vyjadřuji k obecnějším věcem, jimž dávám přednost před ventilováním osobních pocitů. Myslím, že jde o přirozený vývoj,“ ujistila výtvarnice, kterou potěšilo pozvání kurátorky Blanky Chocholové a příležitost vystavovat v loni otevřené budějovické galerii.
Text a foto Ladislav Lhota
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ