Červenou Lhotu zaplňuje původní mobiliář s duchem Schönburgů

Interiéry vodního zámku Červená Lhota znovu připomínají život zdejší šlechty po poslední adaptaci stavby v roce 1910

Státní zámek Červená Lhota na Jindřichohradecku vstupuje do návštěvnické sezony 2017 s upravenou expozicí historických interiérů prvního patra. Expozice je přístupná od roku 1949, postupně však měnila svoji tvář. Současná instalace maximálně přibližuje podobu interiérů, jakou měly v období po roce 1910, kdy došlo k poslední výrazné adaptaci jedinečné stavby. Vrací se původní mobiliář, dýchá i půvabné zámecké divadlo.

ČERVENÁ LHOTA – Památková instalační praxe limitovaná totalitní ideologií v sedmdesátých a osmdesátých létech minulého století postupně měnila vzhled interiérů obývaných rodem Schönburg–Hartenstein až do roku 1945. Přednost dostala prezentace architektury, uměleckých děl a řemesel. Muselo ustoupit připomínání šlechty, jejího životního stylu, názorových postojů a hodnot, společenského a kulturního zázemí, zapojení do politického i občanského života.

Dlouho tabuizované téma urozeného stavu se aktuálně stává znovu přitažlivým. „Snažíme se rehabilitovat podobu inzeriérů jako živých obytných prostor a poukazovat na jejich někdejší obyvatele. Ale nečiníme tak na úkor prezentace uměleckých děl, která dotvářela hodnotu a atmosféru privátního prostředí a jsou obohacená rodinným příběhem – vztahem majitele k jeho věci,“ vysvětluje Tomáš Horyna, kastelán Státního zámku Červená Lhota.   

Vrátil se nábytek z Palazzo Venezia

Původní mobiliář vstupuje znovu do vzájemných vztahů, založených původně osobou majitele. „Hlavním exaktním vodítkem pro naši práci se staly soupisy mobiliáře, historické inventurní seznamy a svědectví několika pamětníků. Ikonografii, tedy historické vyobrazení interiérů, se v případě červenolhotského zámku, bohužel, zatím nepodařilo nalézt,“ lituje Tomáš Horyna.  

Uvnitř vodního zámku prošly zásadní změnou dvě místnosti východního křídla – salon a budoár, v nichž „staronovou“ instalaci doplnila výměna látkových tapet. Dosavadní tapety ze sedmdesátých let nerespektovaly původní barevné ladění ani podobu vzorů. K rekonstrukci tapet přispěl nedávný nález fragmentů původní látky. „Nastínil nám možnost uvést salon do historické podoby. Na svá místa se vrátilo nábytkové vybavení, které svého času spoluvytvářelo ambasadorský byt prince Johanna Schönburg–Hartensteina v římském Palazzo Venezia,“ vyzdvihuje kastelán.

Kdo tu bydlel a co dělal?

Na Červenou Lhotu se vrátila po mnohých létech řada mobiliárních předmětů, které se v průběhu času staly součástí sbírek jiných institucí a nyní jsou do zámeckých prostor zapůjčené. „Při výměně tapet jsme měli jedinečnou možnost podívat se do spodních vrstev omítek salonu i budoáru a zdokonalit poznání stavebně historického vývoje zámecké budovy. V salonu jsme našli zbytky dekorace někdejšího ranně barokního sálu, který na tomto místě stával, vrstvy klasicistních výmaleb i zbytky papírových tapet z 19. století,“ připomíná Tomáš Horyna.  

Proměnu interiérů zachytil krátký časosběrný film mladého dokumentaristy Tadeáše Bognára. Promítá se v rámci prohlídky v zámeckém divadle. Zrekonstruované prostory jsou pro návštěvníky méně didaktické, zato inspirativnější a zábavnější. „Musíte se ptát, kdo tu bydlel, co dělal, o co usiloval, jak se díval na svět. Všechny otázky mají svůj úběžník v mimořádné osobnosti prince Johanna Schönburg–Hartensteina, rakouskouherského diplomata. Předznamenávají téma diplomacie, které chceme detailněji rozpracovat v příštím roce,“ slibuje Tomáš Horyna.

Výše finančních prostředků vložených do reinstalace prostor na Červené Lhotě v létech 2015 a 2016 se vyšplhala téměř k půl milionu korun. Restaurování mobiliáře za stejné období spotřebovalo sumu blížící se ke 300 tisícům korun. Z původního vybavení zámku se formou zápůjčky vrátila kompletní livrej nejvyššího lokaje Josefa Škvrně, dále velvyslanecký frak prince Johanna Schönburga, dekrety k řádům a vyznamenáním (Zlaté rouno, Kristův řád), orientální koberec kavkazského typu či fotografie s rodinnou a diplomatickou tematikou.

Ladislav Lhota
Foto autor

Přidej komentář