Čtyři vernisáže za jediný podvečer. To byl vichr
Příznivci výtvarného umění v jihočeské metropoli si v den Sv. Ladislava užili čtyři vernisáže, které provázaly jediný podvečer v Galerii Mariánská a sousední Rabenštejnské věži. Pod střechou někdejších mariánských kasáren nejprve uvedla pořádající Alšova jihočeská galerie společnou výstavu Petry Švecové a Radky Bodzevič Doubravové, poté obrazový soubor Vladimíra Nováka. V rámci projektu Umění ve městě představil své dílo Vladimír Franz, pod stejnou hlavičkou odstartovala prezentace sochaře Antonína Kašpara v Rabenštejnské věži.
Č. BUDĚJOVICE – Mladé výtvarnice Petra Švecová (absolventka pražské AVU v roce 2018 prošla také stáží u profesora W. A. Schefflera v Drážďanech) a Radka Bodzevič Doubravová (pražskou AVU ukončila roku 2017, byla na stáži v Robert Gordon University-Gray’s School of Art ve skotském Aberdeenu) vykazují společný zájem o tradiční způsob uměleckého vyjádření. Jejich hlavním médiem je malba. „V obou případech se jedná o autentickou tvorbu a důkaz, že současná malba může být stále inspirativní. Výtvarně vyspělá díla obou umělkyň demonstrují, že pluralitní projevy narace nejsou mrtvým pojmem pro současné výtvarné umění,“ připomíná kurátor Adam Hnojil.
Současná tvorba Vladimíra Nováka z let 2017 až 2019 završuje autorovo celoživotní úsilí o rehabilitaci obrazu jako magické stopy zápasu člověka o svůj příběh, naději a důstojnost. Je to cyklus obrazů malovaných olejem a akrylem na plátně, s využitím konfrontací náhodných a záměrně tvořených skvrn a razantně vedených tahů štětce. „Dynamika barev, ploch a skvrn Novákových obrazů se stále navrací k šťastným prožitkům z dětství a mládí stráveného na kopci Pšaňák u Blšan. Postava Novákových děl získává osudové významy malířova duelu s pomíjivostí, možná analogicky tomu, co vedlo řadu italských umělců ke zkušenostem comedie del arte,“ vysvětluje kurátor Tomáš Vlček.
Vztahová energie identických soch prochází autorem
Nikoliv již pod patronací Alšovy jihočeské galerie, ale jako součást projektu Umění ve městě našly azyl v Galerii Mariánská obrazové cykly Vladimíra Franze. Čerstvě šedesátiletý pražský rodák vstoupil do širokého povědomí v roli jednoho z prezidentských kandidátů roku 2012. Hlavně však je výtvarník, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog, příležitostný publicista, básník a dramatik. Jádro Franzovy premiérové budějovické výstavy tvoří bilanční cykly Třeboň a Variace o portrétu Antona Brucknera – Šumava. K jihu Čech, Třeboni a Třeboňsku má autor vztah od malička, trávil zde s prarodiči všechny letní prázdniny. Po vernisáži zahrál Vladimír Franz na varhany v klášterním kostele.
Po delší době se otevřel pro veřejnost historický prostor Rabenštejnské věže, kde pod shrnujícím názvem Romulovy lodě a bílé obrazy umístil své práce Antonín Kašpar. Čtyři pětimetrové ocelové lodě (dva páry proti sobě) a v nich položené dvě šedesátikilové litinové figury kojenců (Romulus a Remus) doplnil bílými obrazy, reliéfy na plátně z let 1991 až 1996, kterým dal vzniknout zvláštní kombinovanou technikou za použití lepidla, laku, bílé barvy, sádry. Ke vchodu do objektu postavil autor dvě figury Strážců (320 cm). „Když udělám jednu sochu, mohu ji obcházet. Když se postavím mezi dvě identické sochy, stanu se jejich součástí a prochází mnou jejich vztahová energie,“ řekl umělec.
Výstavy budou otevřené do konce září 2019.
Ladislav Lhota
Foto autor
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ