Dá se vyprávět potichu a kráčet bez hnutí? V Kotvě ano
Další pohlazení pro milovníky umělecké fotografie přichystal Václav Němec, dramaturg výstav v českobudějovickém kině Kotva. Stěny útulné kavárny oživuje od 18. ledna fotografický příběh Michaely Kročákové nazvaný Vyprávěj potichu, jehož kulisou je předhůří Novohradských hor. V předsálí se návštěvníci filmových představení zastavují u souboru s titulem Kráčím bez hnutí (Walking without move), obrázkového deníku jeho autora Libora Sakmaryho.
Č. BUDĚJOVICE – Mateřská dovolená nedovoluje Michaele Kročákové, rodačce z Jindřichova Hradce (1984) v plné šíři navazovat na dřívější dokumentární projekty z dalekých cest (USA, Kuba). Našla si však plnohodnotnou náhradu. V kulisách statku a jeho okolí v předhůří Novohradských hor, kde fotografka žije se svojí rodinou, dala vzniknout pohádkovému souboru z pomezí reality a fikce. „Spolu s dalšími výraznými autory Michaelou Spurnou a Markem Matušíkem, kteří se také zaobírají tématem vlastních dětí a rodin, patří dílo Michaely k tomu lepšímu, co jsem v českém prostředí mohl spatřit za poslední léta,“ říká Václav Němec.
Fotografii se Michaela Kročáková věnuje od roku 2007. Za první námět si zvolila jihočeskou krajinu, která se její tvorbou prolíná dodnes. Dále se posunula k autoportrétu a fotoreportáži. Posbírala několik zajímavých ocenění, absolvovala skupinové i samostatné výstavy. „Vyprávěním příběhů se pokouším odvádět pozornost svých dětí od nepříjemného pocitu ze tmy. Snažím se zpestřit všednost pozdně odpoledních nebo i večerních pobytů venku, které jsou každodenní záležitostí. Místa, která potkáváme, představují scénu pohádkového příběhu a jsou součástí fantazijních vizí, které vytvářím,“ komentuje svoji práci autorka, nyní studentka Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.
Fotografie se stala terapeutickým prostředkem
Rodák z Nymburka Libor Sakmary (1973) podnikal už v dětství první pokusy a experimenty s klasickou černobílou fotografií. Postupně je spojoval s cestováním a láskou k horám. „Dospěl do bodu, kdy chtěl fotografií vyjádřit i něco víc, což vedlo k dalšímu hledání a zaměření pozornosti blíž k sobě. Pocitům, náladám a vnitřním poselstvím. Fotografie se pro něho stala i jakýmsi terapeutickým prostředkem v objevování sebe sama,“ popisuje Václav Němec umělecký vývoj fotografa, jenž absolvoval Hradeckou fotografickou konzervatoř, následně HFK II a odrazil se k tvorbě v dalších žánrech – reportáži, dokumentu, architektuře.
Libor Sakmary působil určitý čas jako průvodce cestovních kanceláří (Maroko, Kyrgyzstán, Korsika) a díky tomu vytvořil fotografické reportážní cykly. Jeden z nich pod názvem Kodymská silnice, silnice kostí (trasa sloužící k přepravě politických vězňů do gulagů na severu Ruska – pozn.), prezentoval roku 2016 také v Kotvě. Další samostatné výstavy uspořádal v Dobříši nebo Liberci, zúčastnil se i kolektivních přehlídek. Byl lektorem v pražském Institutu digitální fotografie, aktuálně působí jako lektor LŠF v Liberci. V nejnovějším souboru Kráčím bez hnutí zachycuje nedávné složité období svého života. „Přesto mu nechybí vtip, atmosféra, nadhled,“ zdůrazňuje Václav Němec.
Ladislav Lhota
Foto archiv Václava Němce
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ