Dílo Josefa Váchala uchvátilo návštěvníky Egon Schiele Art Centra

Ve výstavních prostorách trávili lidé často tři až pět hodin.

Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově má za sebou výjimečný rok 2015. Velmi úspěšné období přibližuje rozhovor s ředitelkou centra Hanou Jirmusovou Lazarowitz.

ČESKÝ KRUMLOV - Čím byla zvláštní uplynulá sezona s unikátními expozicemi pod názvem Mysterium Šumava?
Když jsme loni v dubnu otvírali pět rozsáhlých výstav dotýkajících se různými způsoby „mysteria Šumavy“, tušili jsme jen matně, že by to mohlo být pro veřejnost zajímavé téma. Návštěvníci nám ale doslova vyrazili dech. Ne, že by jich tolik přibylo, i když jsme zaznamenali téměř desetiprocentní nárůst, avšak lidé trávili ve výstavních prostorách výrazně více času, než kdykoliv předtím za posledních třiadvacet let, od otevření první výstavy v roce 1993. Výjimkou nebyly tříhodinové nebo i více než pětihodinové pobyty. Zaznamenali jsme mnoho opakovaných návštěv a stávalo se, že příchozí si odbíhali pro poznámkové bloky nebo lupy. Živě se v sálech diskutovalo. Zcela nová a příjemná pro nás byla i zpětná vazba. Návštěvníci často svůj zážitek komentovali a při odchodu z výstavních sálů sdělovali našim zaměstnancům své pocity, kladli otázky a srovnávali čerstvé prožitky s dřívějšími.

Přestože dílo Josefa Váchala (1884-1969) představovaly před vámi i některé další galerie, můžete říct, že za vaší rekordní sezonou stojí právě rozsáhlá Váchalova retrospektiva?
Je nepochybné, že hlavní zásluhu na proměně našeho návštěvníka má nebývale obsáhlá výstava Josefa Váchala. Rozsah sbírky, její kvalita a především hloubka Váchalových úvah o tajemstvích života, předurčenosti, hříchu a trestu, o Bohu a Ďáblu, o vzdoru, zanikání a vzkříšení, jejich ojedinělý způsob zpracování v textech, ilustracích, malbě, v mnohobarevných dřevorytech tištěných vlastní rukou umělce na ručním papíru, stejně jako úchvatné vlastnoruční vazby kodexů jsou tak náročné na vědomosti, znalosti i čas, že omračují návštěvníky výstavy bez ohledu na jejich původ a jazykové znalosti. Váchalovu výstavu o tisíci originálech fantasticky doplňovala expozice 250 fotografií ze sbírek českokrumlovského Musea Fotoateliér Seidel, úžasný projekt, za který je třeba opakovaně děkovat Městu Český Krumlov a Českokrumlovskému rozvojovému fondu.

Současně s expozicí Josefa Váchala jste představili další čtyři výstavy. Můžete je připomenout?
Byla to už zmíněná výstava Josefa Seidela (1859 – 1935) a jeho syna Františka (1908 – 1997). Krásná práce, velmi silný příběh rodiny Seidelovy a možnost vybrat pár stovek úžasných fotografií se šumavskými motivy z archivu čítajícího téměř 140 tisíc skleněných desek, negativů i pozitivů, pohlednicových alb, ale i rodinné archiválie, fotoaparáty. Pevně doufám, že se k rodině Seidelů ještě v budoucnu vrátíme a dostaneme možnost představit i jiná témata. Nešlo ale jen tak projít ani okolo třech výstav současných umělců, kteří se dlouhodobě zabývají tématem přírody a zvláště Šumavy. Velkoformátové obrazy Rakušanky Karin Pliem vtahovaly návštěvníky do světa rostlin a květů. Vtipné i smutné byly příběhy vztahů lidí a přírody od německé výtvarnice Kathariny Dietlinger a český výtvarník Ondřej Maleček, snad nejvíce ovlivněný Šumavou a Váchalem, představil svoje šumavské postavy v nadživotní velikosti pokryté listím i bahnem, ale i plno drobných šumavských živočichů, kameny ze šumavských cest i dravce vznášející se nad hlavami návštěvníků. Ondřej Maleček, velmi talentovaný mladý muž, se letos vrací do Krumlova. Celý březen bude pobývat v zahradním ateliéru Egona Schieleho a něco z výsledku jeho letošní tvorby pak ještě uvidíme během léta v tomto ateliéru u Vltavy.

Zaznamenala jste i mezi dalšími současnými umělci jejich vztah k Váchalovi?
Myslím, že by Váchala potěšilo, do jaké míry ovlivňuje umělce. Tematicky, technikou tvorby, způsobem urputného hledání vlastní cesty. Celá řada z mladých výtvarníků si uvědomila, co znamená pro umělce „umět“, znát historii, techniku, mít trpělivost pracovat na tématu a třeba jen jednom díle celé roky a často na úkor jiných radostí života. Pod dojmem Váchalovy výstavy se mnoho výtvarníků vrátilo k technikám, které naposledy praktikovali ve škole nebo dokonce nikdy ani nevyzkoušeli.

Co Váchal znamená pro vás osobně?
Všem bych doporučila přečíst si jeho životopis. Je to osud, který by vydal na skvělý film. Drama nemanželského dítěte, narozeného v roce 1884, kdy to nemohlo být lehké. Později na gymnáziu v Písku, v pražském učení, v létech hledání uměleckých cest a velké touhy dostudovat a doučit se všechno, co mu neposkytla škola, si to příliš neusnadňoval sám sobě. Jeho život ovlivnil slavný příbuzný Mikoláš Aleš, samozřejmě shledání s maminkou, vztah s otcem, smrt ženy na Štědrý den, náklonnost k Anně Mackové, stěhování z Prahy, válka, zabavení rodového majetku Mackových, hledání další motivace žít a pracovat. Ještě jsme ani Váchalovu výstavu nezačali balit a už se těším na tu příští.

Víte už dnes, co obohatí další Váchalovu výstavu?
Doufám, že další rozsáhlou Váchalovu výstavu budeme instalovat na zámku v Týnci u Klatov. Zámek je národní kulturní památkou, architektonický vrcholně barokní skvost, kde Váchal ve dvacátých a třicátých létech minulého století opakovaně pobýval a vytvořil úchvatná díla. Chybí nám však jediné – dokončit opravu tohoto paláce. Snad se po létech proseb a žádostí o pomoc z evropských fondů k ním přikloní štěstí. Zaslouží si to všichni, kdo už dlouho usilovně pracují na tomto projektu. Jako poděkování všem, kdo nás letos jakkoliv podpořili a spolupracovali s námi, přišli si prohlédnout výstavy a neváhali svoje nadšení sdělovat dál, otevřeme zdarma poslední výstavní den výstav v neděli 31. ledna 2016.

TZ Egon Schiele Art Centrum, foto archiv galerie

Přidej komentář