Divadelní Švejk podává recept na přežití války

Hlavní postavy spisovatele Haška a dobrého vojáka Švejka v divadelní inscenaci Švejk ztělesňují Tomáš Kobr a Natália Darabiščáková. Společně putují světem, který ztrácí bývalou tvář. Doba se vymyká z kloubů. Rozpadá se velká říše, trpí přitom spousty obyčejných lidí. Dá se přežít při zachování alespoň základních prvků humanity?

Jednou z podzimních premiér v podání činoherního souboru Jihočeského divadla se stala inscenace označená zdánlivě všeříkajícím názvem Švejk. Jevištní příběh stojí na půdorysu legendárního Haškova románu, ale není divadelní transformací notoricky známé filmové podoby díla s Rudolfem Hrušínským v titulní roli. Čerstvě uvedená adaptace si všímá paralel, někdy až příliš nápadných, mezi sarajevskými událostmi na počátku 20. století a kyjevskou současností, hledá lidský prvek a způsoby přežití v časech zatížených nesmyslnými válkami.

Č. BUDĚJOVICE – Renomovaný slovenský režisér Marián Amsler, jenž před nedávnem pro Jihočeské divadlo nachystal Hájíčkovo Selské baroko, se ruku v ruce se svojí dvorní dramaturgyní Marií Špalovou a česko–chilskou autorkou Annou Saavedrou dívají na Švejka a jeho odkaz dvěma optikami. Hledají souvislosti mezi dílem a původním autorem, což funguje u Jaroslava Haška čerpajícího zřetelně z vlastních zážitků na bojišti i frontovém týlu 1. světové války, ale i shodné prvky mezi světovými válečnými konflikty v první polovině minulého věku a nynějším výpadem ruského terorismu na Ukrajinu, který stihl rychle poznamenat celou Evropu i další části zeměkoule.

Dobrý voják Švejk se svým tvůrcem putují od Budějovic přes tisíckrát „oslavené“ zastávky až ke Kyjevu. Promlouvají k nim císař František Josef I, ale také Hitler (ten se objevuje již záhy v postavě kadeta Bieglera u rakouského batalionu) a jejich ústy dost možná i Putin. Potkávají figurky v podobě paní Müllerové, hostinského Palivce, civilního strážmistra Bretschneidera, nadpopručíka Lukáše, feldkuráta Katze. „Je to hra o tom, jak přežít válku. Jak se vyrovnat s absurdní krutou situací, uchovat si lidství, jakou zvolit strategii. Hašek si k tomu účelu stvořil Švejka, jehož prostřednictvím i naši inscenátoři nabízejí jakousi naději,“ říká šéfka činohry Martina Schlegelová.

Drabiščáková není Hrušínský. Ale je to Švejk

Dvě hlavní osoby ztělesňují Tomáš Kobr (novinář a spisovatel Hašek, věčně ožralý inteligent) a Natália Drabiščáková (vždy dobře naložený voják Švejk, snad plný moudrosti, ale možná notorický blb). Role vycházejí spíše z vnitřního nastavení herců, než z vnějších znaků. Nezáleží na pohlaví ani stáří. Také románový Švejk je trochu zamlžený. Nevíme, kolik je mu let, zda je chytrý či hloupý, provokatér nebo jen človíček snažící se přežít za každou cenu. „Hrdina v románu vlastně nemá žádnou psychologii. Vůbec se nedozvíme, co cítí, co si myslí. Funguje pouze jako rezonátor a stejné to je v inscenaci. Není důležité, zda je muž nebo žena, ale jakou plní funkci,“ vysvětluje Martina Schlegelová.

Diváci se občas pousmějí. Uslyší zdomácnělé repliky („Na císaře pána sraly mouchy“), v žádném případě však neprožijí večer, ve kterém se budou popadat za břicha. Spíše se jich mnohdy zmocní úzkost. Na své si přijdou pouze při ztotožnění s pohledem tvůrců. Výhodu má ten, kdo četl román. „Kdo čeká, že dostane to, co viděl ve filmu, ten to nedostane,“ upozorňuje umělecká šéfka. Vedle zmíněných protagonistů účinkují, většinou ve více rolích současně, Pavel Oubram, Tomáš Drápela, Daniela Bambasová, Teresa Schel, Jiří Untermüller, František Hnilička, Jakub Koudela, Pepa Honzík, Dan Kranich. Scénu a kostýmy vytvořila Eva Jiřikovská. V představení se střílí, kouří, čmoudí a mlží.

Ladislav Lhota
Foto Hynek Glos  

Přidej komentář