Hněvkovický mlýn začal loni sloužit jako muzeum

Rodina Koubků navázala na práci svých mlynářských předků a pustila se do rekonstrukce Hněvkovického mlýna na pravém břehu Vltavy mezi Hněvkovicemi a Týnem nad Vltavou. V září 2022 otevřeli majitelé několikapodlažní muzeum, ve kterém seznamují návštěvníky s místní i rodinnou historií. V provozu zůstává stoletá francisova turbína

Nájemní mlýn pod arcibiskupským zámkem v Hněvkovicích na pravém břehu Vltavy stál nejméně od 15. století. První zmínka v urbáři hlubockém nese vročení 1490. Prošel rukama mnoha vlastníků a nájemců, také devastací po komunistickém znárodnění i povodních na počátku 20. století. Na práci svých předků navázala rodina Koubků, která zvelebuje čtyřpatrovou mlýnskou budovu a v září 2022 otevřela muzeum přibližující zdejší historii. K tomu nabízí výrobky z domácí dílny, chystá rozšíření o kavárnu.

HNĚVKOVICE – Mlýn byl po staletí panský. Patřil několika místně významným rodům: Hozlauerům, Švamberkům nebo Častorálům. Od nich si pronajímali objekt mlynáři. Později stavbu převzalo arcibiskupství (přilehlý Týn nad Vltavou spadal mezi arcibiskupská města). V první polovině 19. století získali nájem Královcové. Po několika desítkách let odkoupili nemovitost a stali se prvními – ukázalo se, že i posledními – majiteli, kteří zároveň i mleli. Původně byl mlýn osazený pěti dřevěnými vodními koly na spodní vodu. Ve dvacátých létech minulého století prošel velkou přestavbou do současné podoby. Tehdy instalovaná francisova turbína dodnes pohání malou vodní elektrárnu. 

Po komunistickém puči postihlo hněvkovický mlýn znárodnění. Poslední mlynářku Zdeňku Koubkovou Královcovou donutili zde pracovat jako zaměstnankyni do doby, než padlo rozhodnutí definitivně ukončit provoz. „Stále ověřujeme konkrétní datum zastavení mlýnského kola, jelikož se zásadně rozcházejí psané informace a vyprávění pamětníků. Je však evidentní, že několik desetiletí mlýn pustl bez vykradeného zařízení, nevyužitý a poškozený. Aby toho nebylo málo, ničivě zasáhla i povodeň v srpnu 2002, kdy voda vystoupala až do poloviny prvního patra. Areál poznamenaly také záplavy v roce 2013,“ vypočítává Patricie Koubková.

Přes zimu upravili vrchní patro

Zrekonstruovaný objekt slouží aktuálně jako muzeum. Kolem roku 1990 se přikročilo k instalaci nové střechy, po roce 2002 přišla řadu kompletní fasáda. O dalších šestnáct let později započaly úpravy interiérů. V prostorách přízemí a dvou navazujících pater vzniklo muzeum, které se zaměřuje na témata související s místní a rodinnou historií. Využívá k tomu dochované předměty. Pojednává o mlynářství, výrobě elektřiny, elektrotechnice, osvětlení, hospodářství a řemeslech, vorařství, školství, péči o domácnost, údržbě prádla, šití, souvislostech s první světovou válkou nebo vynálezech Františka Koubka, manžela Zdeňky Koubkové Královcové, včetně panoramatického fotoaparátu Pankopta.  

Budova bývalého mlýna i francisova turbína se dočkaly zápisu na seznam kulturních památek. Ke stavbě přiléhá jeden z posledních jezů pražského typu na Vltavě, jehož levá polovina ve své době náležela k mlýnu č. p. 10 Karla Fiedlera. Ten se nedochoval. Na konci jezu u levého břehu se nacházela vorová propust široká 6,3 metru. „Počáteční expozici jsme rozšířili přes zimu o celé vrchní patro, které jsme věnovali zejména domácímu životu na počátku minulého století, fotografii a videu. Současně chystáme otevření naší miniaturní kavárny,“ doplňuje Patricie Koubková. Bližší informace lze vyhledat na webových stránkách mlynhnevkovice.cz a sociálních sítích Instagram, Facebook.

(lho, kad)
Foto archiv muzea

Přidej komentář