Magazín kulturního dění v Praze a okolí

Hudebně nebeský Trubadúr zobrazuje násilí i něhu

tru01
Leonora (Yukiko Kinjo) obětuje vlastní život, aby zachránila trubadúra (Paolo Lardizzione)
23.01.2017 13:41 | Ladislav Lhota

Počtvrté v historii se dramaturgie Jihočeského divadla v Českých Budějovicích rozhodla pro uvedení klasické opery Trubadúr (v originále Il trovatore), která spolu s Rigolettem a Traviatou představuje nejčastěji hrané opery italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813 – 1901). Na rozdíl od většiny domácích i světových scén zvolili aktuální inscenátoři antiiluzivní formu zpracování této hudebně špičkové látky s tragickou dějovou zápletkou. Nejbližší reprízy se uskuteční 4. a 15. února.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Trubadúra, svoji v pořadí sedmnáctou operu, zkomponoval Giuseppe Verdi podle stejnojmenného dramatu z pera španělského autora Antonia Garcíi Gutiérreze. Časově se děj identifikuje s 15. stoletím, kdy Pyrenejským poloostrovem zmítaly války o aragonský trůn. Zápletka se dostává k hranici uvěřitelnosti, možná i kousek za ní. Proto má dílo nejen obdivovatele, ale i vysmívače, kteří mu vyčítají nepravděpodobnost a také útržkovitost, neboť příběh se nevypráví kontinuelně – je složený z jakoby vytržených obrazů.

Dějovou linii určuje cikánka Azucena poznamenaná hrůzným traumatem minulosti. Touha po pomstě ničí její duši. Stane se osudnou i pro Manrica a Lunu, dva soky v lásce, kteří do poslední chvíle netuší, že jsou bratry. Drama zaplňují vyhrocené situace, zachycené v hudbě geniálního italského melodika. „U Verdiho vždy přítomnou katarzi nese postava Leonory, která obětuje vlastní život, aby zachránila trubadúra. Je to moc krásné a jako ve všech případech u tohoto skladatele hudebně nebeské,“ říká dramaturg František Řihout.

Operní sbor dotváří scénografii

Dokonalé „melodrama“ s elegantní strukturou a vyváženou instrumentací, kde se v ději rafinovaně prostupuje násilí a něha, režijně uchopil šéf operního souboru Tomáš Studený. Společně s choreografkou Veronikou Poldauf Riedelbauchovou vytvořili pro inscenaci svérázný rámec. „Snahou bylo zprostředkovat emočně uvěřitelným scénickým jazykem syrovou brutalitu středověké látky v kontrastu s truvérskou lyrikou i romantickou exaltovaností opery,“ vysvětluje režisér.

Tvůrčí tandem hledal vlastní způsob zachycení obrysu Trubadúra. Inspiraci našel ve středověkém divadle, které si udržovalo působivost i při symbolickém a nepopisném vyjadřování, a rovněž antickém divadle, hlavně využitím sboru. „Antiiluzivní princip je vhodná platforma pro příběh, který není v libretu úplně celistvý. Použili jsme sbor jako neustále přítomného prostředníka beroucího na sebe různé role a dotvářejícího scénografii svojí fyzickou přítomností,“ doplňuje Tomáš Studený.

Pěvecké obsazení je mezinárodní

Zvolenému konceptu odpovídají kostýmy Zuzany Přidalové, v nichž je patrná znalost doby i osobitá imaginace. Nesou v sobě ducha středověku, nekopírují však do detailu dobový oděv. Scénografie Aleše Valáška pracuje s funkčním členěním prostoru za pomoci dřevěných vozů či spíše mobilních klecí evokujících starobylé mansiony, které přeskupují sboristé do četných variací. Vznikají strohé pravoúhlé kompozice doplňované ohněm v různých symbolických podobách.

Opera uváděná v italském originále s českými a německými titulky má mezinárodní pěvecké obsazení. Leonoru ztvárňuje Yukiko Kinjo v alternaci s Janou Šafářovou Doležílkovou, v roli Manrica se střídají Lázaro Calderón a Paolo Lardizzone. Hraběte Lunu představuje Alexandr Beň a sólista ND v Praze Miguelangelo Cavalcanti (poprvé v JD). Cikánku Azucenu zpívají mezzosopranistky Šárka Hrbáčková s Eliškou Weissovou. V dalších rolích účinkují Josef Škarka / Jan Šťáva, Vladimíra Malá / Jana Málková, Josef Falta / Peter Malý či František Brantalík.

Pod hudebním nastudováním je podesaný generální hudební ředitel JD Mario De Rose, jenž se zároveň chopil dirigentské taktovky. Na hudební přípravě se podíleli Jan Bubák, Lilia Červená a Aleš Vítek. Vznik inscenace podpořila také pětice studentek Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která pod vedením profesorky Jany Peškové z Ústavu romanistiky FF JU pořídila český překlad literární předlohy v originále psané ve verších.

Ladislav Lhota
Foto Michal Siroň



tru02
tru03
tru04
tru05
tru06


Přidej komentář