Magazín kulturního dění v Praze a okolí

Ivan Vyrypajev může vadit Rusům. Na Půdě zaujme

vos01
Mladí herci se vyřádí na scéně zaplněné pravidelně vysázenými pivoňkami
21.02.2018 06:57 | Ladislav Lhota

Konverzační komedie s netradičně mnohoslovným názvem Letní vosy náš štípou už i v listopadu (premiéra 9. února 2018), který protagonisté co chvíli opakují jako povzdech bez přímé souvislosti s děním na pódiu, se stala osmým činoherním počinkem přichystaným pro studiovou scénu Na Půdě za dobu její krátké existence v Jihočeském divadle. Současný ruský autor Ivan Vyrypajev napsal hru pro tři herce úctyhodného věku, ale inscenátoři u břehu Malše dali příležitost mladé krvi z domácího souboru – Beátě Kaňokové, Tomáši Havlínkovi a Václavu Švarcovi.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Nedávní absolventi DAMU, režisérka Alžběta Burianová a dramaturg David Košťák (na českém jihu se uvedl spoluautorstvím úspěšného muzikálu Kronikáři), obsadili souputníky z divadelní fakulty a pražského studentského Divadla Disk a nechali je v dobrém smyslu slova řádit na scéně, kterou výtvarník Petr Vítek (také autor stylizovaných kostýmů) zaplnil pravidelně vysázenými pivoňkami – mezi brázdy umístil několik technologicky překonaných, ale pro děj nepostradatelných drátových telefonů, a do rohu jeviště postavil dům, jehož okna herci otevírají, zatímco komín jim slouží jako průlez.

Robert (Václav Švarc) se pokouší zjistit, s kým strávila minulé pondělí jeho žena Sára (Beáta Kaňoková). Ta tvrdí, že ji navštívil manželův bratr Markus (není na scéně, ale diskutující mu telefonují), zatímco rodinný přítel Donald (Tomáš Havlínek) trvá na tom, že Markus byl ve stejné době u něho, a doloží svoji verzi telefonickým svědectvím vlastní manželky i počestné sousedky. Kdo lže? Komu lze víc věřit?

Dlouho museli hledat

Text, jehož překlad pořídila Tereza Krčálová, zaostřuje na mezilidské vztahy a partnerskou důvěru. „Věci, o nichž jsme si mysleli, že jsou promlčené, nás dohánějí stejně jako letní vosy, které štípou už i v listopadu. Narušení jistoty, v níž žijeme, může znamenat i konec světa, jak ho známe,“ interpretuje David Košťák enigmatický titul hry. „Ve scénáři je spousta myšlenek. Dlouho jsme museli hledat, než jsme zjistili, o co tam jde,“ přiznává Beáta Kaňoková.

Inscenace není klasickou komedií, při jejíž sledování se divák popadá za břicho. Pobaví ho, ale mnohem víc ho nutí k úvahám nad základními otázkami lidského soužití. K častým tématům ruského dramatika Ivana Vyrypajeva patří život, smrt, láska, nenávist, tenká hranice mezi vírou a skepsí. Jeho postavy nejednou řeší konflikt každodenní osobní zkušenosti s vědomím, že ji něco přesahuje. Texty se pravidelně dotýkají víry a její dnešní podoby. Biblické odkazy užívané v kontextu moderního světa však postrádají nadměrný patos.

Ivan Vyrypajev nepatří k oblíbeným autorům ve své domovině, neboť výrazně ukazuje na rozklad hodnot. V posledním desetiletí je mnohem úspěšnější na evropských pódiích a jeho hry se tomu přizpůsobují, včetně reálií. V českých divadlech se začal frekventovaně objevovat teprve nedávno. Inscenaci s názvem Iluze uvedlo pražské Divadlo v Celetné, rovněž Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni a v hlavním městě i Divadlo v Dlouhé, kde se režie chopila Alžběta Burianová, stejně jako při české premiéře „Letních vos“ v Jihočeském divadle.

Ladislav Lhota
Foto Petr Zikmund    


vos02
vos03
vos04
vos05
vos06


Přidej komentář