Jaký je život na Sibiři a Zvířecí svět u Trocnova?

Součástí prvního výstavního projektu v českobudějovickém kině Kotva letos na podzim je soubor fotografií Jana Vermouzka sjednocených pod názvem Sibiř

Po letních prázdninách se vrací obvyklý provoz do kina Kotva na Lidické třídě v Českých Budějovicích, kam dokážou přilákat s filmovými fanoušky také nadšence pro fotografickou, případně malířskou tvorbu. Kombinaci černobílých dokumentárních snímků a svěžích barevných obrazů malovaných křídou na papírovou paspartu osloví návštěvníky první podzimní výstava (6. září – 10. října) v předsálí kina a kotvácké kavárně. Svá díla prezentují Jan Vermouzek a Monika Vojtová.   

Č. BUDĚJOVICE – Brněnský rodák Jan Vermouzek (1979) není v Kotvě nováčkem. Na stěny v předsálí tentokrát instaloval fotografický soubor Sibiř, kterým v roce 2017 ukončil magisterská studia na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Držitel několika cen Czech Press Photo v kategorii Každodenní život, jenž nachází obživu jako IT specialista, se ve své volné tvorbě zaměřuje hlavně na černobílý dokument. Vytvořil si vztah k jihočeskému regionu, kde na počátku milénia několik let fotografoval pro občanská sdružení Česká Kanada a Slavonická renesanční společnost. Spolupracoval také s Filmovým klubem Dačice.

Prezentovaný Vermouzkův soubor vznikl na území východní Sibiře v oblasti Krasnojarského kraje, ponejvíc kolem řeky Angara, v městečku Motygino, vesnicích Ordzhonikidze a Kamenka během léta 2016. Se změnami politických podmínek a státního uspořádání po roce 1990 vzala za své centrálně řízená infrastruktura a obyvatelstvu nezbylo, než se spolehnout na vlastní síly. Obživu poskytuje rybolov v životodárné řece Angaře, která umožňuje také splavovat dřevo nebo uhlí z povrchové těžby. Rozsáhlé lesy dávají lidem prostor ke sběru plodů a lovu zvěře. „Bohužel, lidé si z přírody berou víc, než jim bude schopná dlouhodobě poskytovat,“ vypozoroval Jan Vermouzek.

Našla křídy i sama sebe

Monika Vojtová (1985) pochází z Českých Budějovic. Seznamku s malbou absolvovala jako školačka v zájmovém kroužku. Na sportovním gymnáziu byla první studentkou maturující z výtvarné výchovy (sic!), což jí poskytlo doklad o výtvarném vzdělání. Pokračovala cestou samouka, malovala obrazy pomocí pastelek a olejových barev jen pro své přátele. Zlom nastal v prosinci 2017, kdy našla u poštovních schránek odloženou paletu suchých uměleckých kříd starých bezmála čtyřicet let. Nálezkyni úplně nadchla rychlost, variabilita a neostrá lehká stopa křídy a bez jakékoliv průpravy pro zvládnutí techniky, pouze formou pokusů a omylů, si vytříbila styl, který je podle kritiků jedinečný.

Premiérová instalace obrazů Moniky Vojtové v Obecní knihovně v Boršově nad Vltavou na jaře 2018 se stala odrazovým můstkem k dalším dvěma výstavám v Českých Budějovicích téhož roku. Dílo malířky tvořící pro zábavu a relaxaci se letos vrátilo do Boršova nad Vltavou a po Zvířecí prezentaci v Kotvě se autorka hodlá zaměřit na výstavní aktivity v prostorách regionálních památek. Malířka často hledá inspiraci v krajině okolo Trocnova, tématem jsou stromy, květiny a zvířata. Specifická je technika šmouh a linek nebo kompozice rozdělená na vícero i různě velkých paspart. Kdo nechce v obrazech hledat hlubší význam, užívá si barevnost a nekomplikované tvary objektů.  

(lho, tzk)
Foto archiv Václava Němce

Přidej komentář