Kdo byl Joan Brehms? Odpověď podá výstava ve foyeru JD
Foyer historické budovy Jihočeského divadla v Českých Budějovicích se stal od 10. října do 31. prosince čtvrtým hostitelem putovní výstavy přibližující život a dílo Joana Brehmse (1907 – 1995), divadelního architekta, předního světového scénografa, také malíře a autora původní koncepce Otáčivého hlediště v Českém Krumlově. Rodák z lotyšské Libavy přišel do jihočeské metropole roku 1945 jako tlumočník s Rudou armádou a zůstal celé půlstoletí až do konce svých dnů.
Č. BUDĚJOVICE – Výstava měla premiéru v září 2017. Seznámili se s ní návštěvníci Koncertního sálu Velký jantar v Brehmsově rodné Libavě. Odtud se přesunula do Divadelního muzea Eduarda Smiļģise v Rize a poté do Klášterů Český Krumlov, kde se těšila velkému zájmu jako bonus letošní sezony před Otáčivým hledištěm. Z historické budovy Jihočeského divadla zřejmě poputuje v příštím roce do Národního muzea v Praze. Odtud by mohla zamířit na hrad Karlštejn. Ten se řadí k místům, v nichž zůstala Brehmsova umělecká stopa.
Neprávem trochu pozapomenutou osobnost, v rodném Lotyšsku paradoxně donedávna skoro neznámou, vykresluje expozice nejen připomínkou scénografické tvorby, pro niž byla charakteristická práce s prostředím původně nedivadelním a ve špičkových realizacích ze šedesátých let minulého století vyčnívající dynamické, osově vychýlené kompozice s kontrastním svícením. V architektonické pasáži zastupují Joana Brehmse proslulé experimenty s divadelním prostorem. Autor propojoval avantgardní variabilitu s přírodními amfiteátry řeckého typu, až dospěl k vrcholu své tvorby, kterým byl projekt Polydimensionalu.
Autoři představují komplexního umělce také v poloze nadaného malíře a grafika. Možná díky tomu, že několikrát změnil svůj domov, zaměřoval volnou tvorbu především na realistické krajinomalby, jako by se pokoušel vžít a vcítit do navštívených míst. Zanechal řadu výjevů ze Šumavy a jižních Čech – často pobýval na chatě v Jaroslavicích nad Vltavou, obci dnes již zaniklé kvůli Hněvkovické přehradě. „S pomocí Brehmsových příbuzných a jejich obsáhlého archivu se podařilo rekonstruovat první polovinu umělcova života a vypátrat jeho rodný dům,“ připomněl kurátor Vojtěch Poláček z Národního muzea v Praze.
Chtěl roztočit diváky i herce
Joan Brehms pocházel z rodiny lékaře. Studoval na akademii výtvarných umění v Jeně a Erfurtu u profesora Carla Melvilleho a na Bauhausu ve Výmaru u profesora Waltra Gropia. Po absolutoriu střídal pracovní štace v Polsku a Německu. Na konci druhé světové války po uzavření všech divadel odešel z působiště v Gdaňsku a vstoupil jako dobrovolník do Rudé armády, s níž v roli tlumočníka doputoval přes Slovensko až do Českých Budějovic. Zaklepal na dveře Jihočeského národního divadla a rychle se vypracoval na pozici šéfa výpravy, kterou zastával do roku 1978.
Scénograficky mistrně vyřešil pásmo Revoluce, které inscenoval v budějovické sokolovně bez rampy, opony i portálového rámu. Roku 1946 se podle jeho návrhu realizovala inscenace Aristofanovy Lysistraty v plenéru před sokolovnou. Spolu s režisérem Karlem Konstantinem o rok později připravil inscenaci Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské na fontáně a schodech v zámecké zahradě v Českém Krumlově a příštích deset let zkoušel různé formy outdoorového divadelního projevu. Stál za návrhy zbudování přírodních divadel v Třeboni, Vodňanech, Milevsku, Strakonicích, Vimperku. Navrhoval kulturní domy s divadelním zařízením, scénicky řešil prostory v továrních halách.
Do dějin se zapsal Joan Brehms jako jedinečný tvůrce atypických jevištních prostorů. Na základě jeho projektu vzniklo v zámeckém parku v Českém Krumlově roku 1958 první divadlo s otáčivým hledištěm. Každé léto se zde konal Jihočeský divadelní festival, v jehož rámci našel Brehms vhodné prostředí pro nejednu inscenaci také v interiérech krumlovského sídla. Zprovoznil i původní techniku barokního zámeckého divadla. Vyprojektoval kruhové divadlo s pohyblivou střední plochou pro klášterní zahradu v jihočeské metropoli, kyvadlové hlediště pro hrad Karlštejn (1968) nebo polydimenzionální divadelní prostor s otáčivým hledištěm i jevištěm v Mexiku (1977).
Navrhl scénu k první poválečné inscenaci Jihočeského národního divadla, kterou byla Vassa Železnova a dodnes patří k autorovým nejúspěšnějším scénografiím, stejně jako Racek, Don Carlos, Černý pavouk, Radúz a Mahulena či Lucerna. Vernisáž výstavy o Joanu Brehmsovi ve foyeru Jihočeského divadla (přístupná bude v rámci všech divadelních představení) doprovodilo sympozium na téma Otáčivé hlediště v proudech času. Vystoupili zde profesor DAMU Jaroslav Vostrý, scénograf Jaroslav Milfait, operní režisér David Radok, dramaturgyně Olga Šubrtová, emeritní ředitel JD Jiří Šesták i současný ředitel JD Lukáš Průdek.
Ladislav Lhota
Foto a reprofoto autor
Kresba J. Fischer, Almanach JND 1945 – 46
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ