Kniha připomíná P. Vícha a další tři kněze ročníku 1921

Jihočeský novinář a spisovatel Radek Gális ve své nové knize přibližuje životní příběh vesnického faráře Martina Františka Vícha z Dobrše na Strakonicku a doplňuje ho portréty dalších kněží Josefa Xavera Kobzy, Václava Dvořáka a Karla Fořta. Všechny spojoval ročník narození 1921, skauting a perzekuce ze strany komunistického režimu

Krátce před Vánoci opustilo tiskárnu první vydání knížky Zahradník duší – P. Martin František Vích. Zkušený jihočeský novinář a spisovatel Radek Gális sestavil publikaci o čtyřech stech stranách ve formě sborníku, který obsahuje vzpomínky mnoha pamětníků, novinové články, fotografie a historické dokumenty. Připomíná těžký, zato duchovně bohatý život vesnického faráře a skauta M. F. Vícha. Přidanou hodnotou jsou portréty jeho kněžských souputníků Václava Dvořáka, Karla Fořta a Josefa Xavera Kobzy, s nimž ho spojovaly podobné osudy a ročník narození 1921.

JIŽNÍ ČECHY – Táborský rodák Radek Gális (1968) dlouhodobě zaměřuje svoji publikační činnost na lidské příběhy výrazně ovlivněné restrikcemi totalitních režimů 20. století – fašismu a komunismu. Do této kategorie přesně zapadá čtveřice kněží v čele s Martinem Františkem Víchem, jenž pocházel z chudé ševcovské rodiny z Jiříkova u Litomyšle. Za druhé světové války objevil v jihočeském Písku institut petrinů pro pozdní kněžská povolání a pustil se do studií, načež zakotvil u petrinů (Kongregace bratří Nejsvětější svátosti) v Českých Budějovicích. Po vysvěcení na kněze zde sloužil do roku 1953, kdy jej přímo v kostele zatkla Stb.

Za údajnou velezradu putoval do vězení a na nucenou práci v uhelných a uranových dolech ve Rtyni v Podkrkonoší. Po amnestii v roce 1960 se stal zahradníkem v Mladém, okrajové části Českých Budějovic. Teprve roku 1967 se mohl vrátit ke kněžskému povolání v zapadlé farnosti Dobrš na Strakonicku, kde prožil zbývající čtyři desítky let svého života (zemřel 2008). Byl požehnáním pro farníky a věřící také z blízkého Vacova a Čestic. Díky jeho nezdolnému optimismu, ryzímu člověčenství a pokorné víře jej objevovali mnozí lidé přijíždějící z velkých vzdáleností. „Počátkem devadesátých let jsme za ním na faru jezdili jako studenti. Měli jsme ho rádi,“ říká Radek Gális.   

Mrazilo ho při prohlížení spisů

Větší část knihy se věnuje Zahradníkovi duší P. Víchovi, ale prostor dostává i trojice jeho vrstevníků a spolubratrů. Josef Xaver Kobza pocházel také z východních Čech a stal se členem řeholního společenství petrinů. Prošel nasazením v říši, komunistickou internací, vojnou v PTP, vězením a zaměstnáním holiče. Kněžsky začal působit až po padesátce, nejdéle v Lažišti u Prachatic. Po roce 1989 sloužil v Písku a Českých Budějovicích. Rodilí Jihočeši Václav Dvořák a Karel Fořt se rovněž nevyhnuli komunistickým perzekucím a po Sametové revoluci působili v jihočeké metropoli. Karel Fořt působil od roku 1950 v exilu a dlouhá léta promlouval k posluchačům Svobodné Evropy.

Všichni čtyři kněží ze stejného ročníku 1921 aktivně spojovali svůj život se skautským hnutím a přestože jim život v totalitě přinášel značné útrapy, zůstali morálně na výši, nevzdali se svého přesvědčení a byli pevní. Autor sborníku Radek Gális posbíral vzpomínky řady lidí, kteří se více či méně znali s P. Víchem nebo jeho kolegy. Těžil z osobních setkání a pracoval s archivními materiály. „Procházel jsem pražské archivy Stb a generální prokuratury. Kopie některých nalezených dokumentů jsem na věčnou paměť zařadil do knížky. Při prohlížení zažloutlých spisů mě až mrazilo z toho, co jsem se dočetl. Jsou to hrozné věci,“ ohlíží se Radek Gális.

Ladislav Lhota
Foto autor a archiv Radka Gálise       

Přidej komentář