Komenský visel vedle Husáka. Skladatel hledal vztah
Hudební skladatel Jan Jirásek (68) na objednávku Jihočeského divadla zkomponoval operu Komenský (první premiéra 6. 12. 2023, druhá premiéra 7. prosince 2023). Autor operních kusů Pinocchio (1999), Broučci (2019) a držitel dvou Českých lvů za soundtracky k filmům Nejasná zpráva o konci světa resp. Kytice hledal vztah k osobě J. A. Komenského dlouhá desetiletí. Zamlada vídal „učitele národů“ ve školních budovách na obrazech visících vedle portrétu silou dosazené hlavy státu Gustáva Husáka, což nevnímal jako úplně povzbudivé spojení.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Šéf operního souboru Jihočeského divadla Tomáš Ondřej Pilař oslovil Jana Jiráska v návaznosti na jejich společnou realizaci opery Broučci v plzeňském Divadle J. K. Tyla. „Z diváckého hlediska byla tahle věc velice úspěšná,“ upřesňuje komponista pocházející z Rychnova nad Kněžnou, co podnítilo pokračování tandemové tvorby. „Při volbě námětu na úplně novou českou operu nám přišla na mysl jedna z největších osobností našich dějin Jan Amos Komenský, jenž patří bez nadsázky k nejvýznamnějším evropským myslitelům. Životnost jeho nadčasových idejí překlenula staletí. V pedagogice se jimi řídíme dodnes,“ zdůrazňuje T. O. Pilař, zároveň režisér představení.
Čerstvě uvedené dílo, které premiérové publikum v DK Metropol ocenilo potleskem vestoje, předkládá myslitelův životní příběh na pozadí událostí 17. století. „Pro mě byl Komenský zpočátku oficiální figura. Neměl jsem k ní důvěru,“ přiznává Jan Jirásek. „Ve škole visel jeho portrét na zdi vedle Husáka. Až po čase jsem zjišťoval, o jakou se jedná obrovskou personu. A domnívám se, že nedoceněnou. Třeba jeho myšlenka všenápravy je tak trochu Sisyfův kámen. Musíme se ptát, jestli to vůbec lze, udělat celosvětovou všenápravu. Odpověď ale má být taková, že se musíme o to pokoušet neustále,“ vyvozuje skladatel a také pedagog působící na univerzitách v USA, kde stojí Komenského pomníky.
Jan Amos Komenský přijal roku 1616 svěcení na kněze Jednoty bratrské, jejímž symbolem byl kalich upomínající na svaté přijímání podobojí. Operní děj se odvíjí přibližně od dvacátých let pohnutého století až do konce učencovy životní pouti. Po bitvě na Bílé Hoře se musel skrývat, obnovené zřízení zemské vydané králem Ferdinandem II. jej přinutilo opustit rodnou zemi. Nikdy se již nevrátil. „Nevěnujeme se ani tak jeho dílu, ale spíše vyprávíme osobní příběh, který je velice zajímavý, dramatický, mnohotvárný a není jenom pozitivní. Naznačili jsme i stinné stránky. Nechtěli jsme kritizovat Komenského, ale ukázat složitost jeho doby,“ vysvětluje Jan Jirásek.
Klenote můj, po Pánu Bohu nejdražší
Před odchodem do exilu pobýval českobratrský kněz a biskup v Horní Branné. Když překračoval hranici, slyšel vyzvánění tamního zvonu. Ten se dochoval neporušený do současnosti. Inscenátoři zachytili jeho tóny a zakomponovali do operního díla. „Diskutovali jsme o tom, zda použít slavnou píseň Soudce všeho světa, Bože, která nechyběla v televizním seriálu F. L. Věk. Do určitých klíčových momentů jsme použili její fragmenty,“ prozrazuje autor emotivně pojaté hudby, v níž se odráží složité období třicetileté války i jiných ozbrojených konfliktů nebo morové rány spojené se ztrátou Komenského nejbližších.
Líčení událostí, které se odvíjejí na pódiu takřka filmovou rychlostí (délka představení 165 minut s přestávkou) nepostrádá ani romantické pasáže. Zobrazují mimo jiné Komenského vztah k jeho první ženě Magdaléně – zazní památná věta z biskupova dopisu „Klenote můj, po Pánu Bohu nejdražší.“ Posledních čtrnáct let strávil český vyhnanec v Amsterdamu, hrob má v nedalekém Naardenu. Na původní náhrobní kámen odkazuje břidlicová scénografie (autoři Marek Kubát, T. O. Pilař). Čile se v ní pracuje s kalichem a dbá se na skutečnost, že modlitebny jednoty bratrské bývaly o dost méně zdobné než křesťanské kostely. Třeba Svatá Trojice se naznačovala trojitým oknem.
Ač opustil svět s pocitem, že většina jeho spisů shořela při požáru v polském Lešně, zachovalo se na 250 Komenského titulů. Didaktických i filozoficko alegorických. Do první kategorie spadají Orbis Pictus nebo Brána jazyků otevřená, v druhé patří k nejznámějším Labyrint světa a ráj srdce, z něhož pocházejí dvě postavy vystupující v jihočeské opeře, Všudybuď a Mámení. Výtvarnice Dana Haklová je opatřila kostýmy posetými ilustracemi z této knihy. Učencův dres připomíná jeho rukopis, který se zvolna rozpíjí stárnutím. Plášť Ferdinanda II. Habsburského obsahuje dobové vyobrazení popravy dvaceti sedmi českých pánů stojících v čele potlačeného stavovského povstání.
Libreto napsal Tomáš Jarkovský, aktuální ředitel divadla Drak v Hradci Králové. Hudebního nastudování a dirigentské taktovky se ujal Jiří Štrunc známý z působení v plzeňském Divadle J. K. Tyla nebo pražském Národním divadle. Alternace pěveckých rolí si rozebrali Jaromír Nosek, Jan Šťáva (Jan Amos), Jakub Hliněnský, Tadeáš Hoza (Jan Amos ml.), Anna Moriová, Marie Svobodová (Magdalena), Josef Kovačič, Michal Marhold (Všudybuď), Markéta Klaudová, Zuzana Koś Kopřivová (Mámení), Vincenc Ignác Novotný, František Sliž (Daniel), Tomáš Kořínek, Peter Malý (Purkmistr / Frerdinand II.), Alexandr Beň, Tomáš Maliniak (Doktor Tulp). Účinkují sbor, balet a orchestr opery JD.
Nejbližší představení se uskuteční 10. ledna.
Ladislav Lhota
Foto Martina Root (4), Ladislav Lhota (1) a archiv JD (1)
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ