La traviata se proměnila z kapesníčkové opery v portrét
Sérii premiérových titulů v nové sezoně Jihočeského divadla odstartovala na konci října inscenace jedné z nejpopulárnějších světových oper, La traviaty z dílny Giusseppe Verdiho, který se inspiroval divadelní podobou románu Alexandra Dumase ml. Dáma s kaméliemi. Slavný operní kus měl světovou premiéru v roce 1853. První jihočeskou scénu zaplnil popáté, ale tentokrát ve zcela odlišném pojetí jako choreografická opera. Nejbližší reprízy se uskuteční 27. listopadu a 27. prosince.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Proslulou pařížskou kurtizánu Violettu Valéry (jejím předobrazem byla skutečná profesionálka v nejstarším oboru Marie Duplessiová, která žila v první polovině 19. století a zemřela velmi mladá následkem plicní choroby) přesvědčí o své upřímné náklonnosti Alfredo Germont. Odstěhují se spolu na venkov, kde zakrátko navštíví Violettu partnerův otec Giorgio Germont. Žádá ji, aby opustila Alfreda kvůli jeho sestře, která by přítomnnost zbloudilé ženy v rodině musela zaplatit ztrátou snoubence.
Naléhavá žádost těžce zasáhne nemocnou Violettu, přesto slíbí starému Germontovi, že se vzdá jediné opravdové a zároveň poslední lásky. Violetta přichází do nevázané společnosti u Flory Bervoix s bývalým milencem, baronem Doupholem. Uražený Alfredo hodí Violettě pod nohy peníze získané hazardem a žárlivý Douphol vyzve Alfreda na souboj. Útěchu pro Violettu představuje dopis od Germontova otce. Sděluje, že Alfredo po souboji prchl do ciziny, nicméně slibuje Violettě svůj návrat. Ten skutečně přináší umírající ženě poslední okamžiky pozemského štěstí.
Minulá nastudování La traviaty v Jihočeském divadle (k poslednímu došlo v roce 2005) měla podobu tzv. kapesníčkové opery, zobrazující osud Violetty. „Teď nehrajeme kapesníčkový příběh, nýbrž si bereme za základ jakýsi mýtus o ženě, která dokázala velkodušností odpustit a přinést oběť své lásce. Tento mýtus ční nad předlohou a my ho vyjadřujeme choreografickou operou. Myslím, že bude překvapením pro diváky, a ti, kteří se s ní už setkali, najdou pravděpodobně další významy, o nichž neměli tušení. V našem divadle ještě neviděli tak výraznou interpretaci,“ ujistil dramaturg František Řihout.
Na scéně vytváří jevištní báseň
Režijní příležitost dostala Veronika Poldauf Riedlbauchová. Na prknech JD si vyzkoušela operní režií Brundibára od Hanse Krásy, byla autorkou choreografie a spolurežisérkou Verdiho Trubadúra, ale titul v rozsahu La traviaty je pro ni první. „Příběhu nadřazujeme portrét hlavní hrdinky. Opera – portrét je ideální platformou pro vyjádření mého divadelního myšlení. Vždycky pracuji s jevištní metaforou. Baví mě užívání znaků a symbolů. Snažím se na scéně vytvářet jevištní báseň. Vizuální či pohybová metafora podpoří stylizaci, oživí nedějové části, odhalí skryté významy textu a zesiluje hudební výraz,“ uvedla režisérka, choreografka, pedagožka a také zakladatelka Ateliéru 3D.
Veronika Poldauf Riedlbauchová si přizvala ke spolupráci scénografku Luciu Škandíkovou, se kterou podstatně sdílí způsob myšlení. Na scéně vytvořily psychický prostor. Abstraktní, ale i konkrétní. Tento koncept podtrhl téma pomocí jediného většího objektu, vany, zasazené v podstatě do prázdna. Minimalistické prostředí nechalo vyniknout barevným, moderně pojatým kostýmům od Terezy Kopecké, v nichž se spojilo 19. století se současným střihem. K výtvarném řešení výrazně přispěl světelný design Ondřeje Kyncla a fotografie Michaely Karásek Čejkové.
Hudebního nastudování se ujal verdiovský dirigent Mario De Rose. Spolu s režisérkou vybrali pro náročnou interpretaci pěvecká esa, jejichž výsostnou disciplínu, zpěv, doplňuje intenzivní gestický a pohybový slovník. Partnerské vztahy na jevišti vznikají také ve spolupráci s tanečníky jako aktivními činiteli příběhu a obrazu. Hlavní roli Violetty alternují Marie Fajtová a Maria Bisso spolu se sólistkou baletu JD Julií de Meulemeester. Alfreda ztvárňují střídavě Paolo Lardizzone a Petr Malý. Trojici hlavních protagonistů uzavírá Alexandr Beň resp. Svatopluk Sem v roli Alfredova otce. Symbolickou taneční úlohu toreadora vytváří sólista baletu JD Zdeněk Mládek.
Ladislav Lhota
Foto Michal Siroň
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ