Ohlédnutí Lukáše Průdka: Takhle vypadá úspěch
Českobudějovický rodák Lukáš Průdek (1982) byl dvacátým třetím nástupcem Karla Dostala, který jako první v pozici ředitele vedl Jihočeské divadlo (dále JD) v období 1919 až 1920. Průdkovo devítileté působení v čele vícesouborové profesionální scény od roku 2014 do konce roku 2023 spojovalo dlouhou řadu událostí, úspěchů i starostí. Za vrchol lze považovat oslavy stoletého výročí jím řízené instituce spojené (nejen) s akcemi v provizorní Boudě na Mariánském náměstí.
Č. BUDĚJOVICE – Syn tanečnice a operního pěvce (také režiséra) vyrůstal v divadelním prostředí. Po gymnaziálních studiích absolvoval katedru produkce na DAMU a přidal si tříletý vzdělávací arts management program ve washingtonském Kennedyho centru. Profesní kariéru odstartoval v Dejvickém divadle, kde si od ledna 2001 vyzkoušel funkci tajemníka uměleckého provozu, potom vedoucího marketingu a produkce, nakonec i zástupce ředitelky (od 2011). Zpočátku se paralelně podílel na chodu pražského Studia Damúza a Divadla Nablízko. Asistoval u režie scénického koncertu v rámci MHF Č. Krumlov (2007), pomáhal režírovat inscenaci Síla osudu v JD (2008).
V Dejvicích odsloužil také devět let, než přišla výzva z jeho rodiště. Ředitelskou kancelář v JD opouštěl Jiří Šesták a výběrová komise oslovila Lukáše Průdka jako adepta na uvolněné křeslo. Pojil ho vztah k divadlu v rodném městě a dostal ze svého pracoviště zelenou pro účast na konkurzu. „Bylo mi jednatřicet. Říkal jsem si, že nemám co ztratit. Vyhrál jsem ke svému překvapení,“ usmívá se po skončení jihočeské mise. Nabyté zkušenosti si odváží zpátky do Dejvic. „Déle než rok jsem přemýšlel o motivaci k setrvání v Budějovicích. Dospěl jsem k závěru, že už nejsem schopný dát zdejšímu divadlu nový impulz,“ vysvětluje, proč akceptoval (nejprve odmítl) nabídku ucházet se o ředitelování v Dejvicích.
Bouda vzbudila pozornost
V čele jediné profesionální scény na jihu Čech se stal přímým účastníkem dlouhého sledu událostí, mnohdy zcela zásadních. Prožil šťastné i méně příjemné chvíle. „Při ohlédnutí musím začít od konce. Moc mě těší, že se podařilo vytvořit moc pěkný tým spolupracovníků. Dokladem budiž prosincová premiéra opery Komenský, která vznikla na naši objednávku a skrývá se za ní obrovské penzum práce, náročné po stránce umělecké, produkční, ekonomické. Všechno proběhlo docela hladce. Považuji za hezké, že Jihočeské divadlo to zvládlo s výsledkem, který je, myslím, velmi dobrý,“ oceňuje kvalitu jedné z posledních inscenací vzniklých za jeho působení.
Svojí nástupkyni Martině Schlegelové mohl předat divadlo ve velmi dobré kondici. „Na otáčku jsme loni do zdárného finiše dotáhli autorskou baletní inscenaci Egon Schiele – Autoportrét, pro niž jsme si dovolili najmout špičkové umělce, Skútry a Honzu Kodeta. Vzniklo divácky velmi dobře přijímané představení, nepodbízivé, s větší uměleckou hloubkou. Operu jsem zmínil, činohra a Malé divadlo vyrábějí několik autorských věcí každou sezonu. To svědčí o tom, že divadlo je ve formě,“ připomíná Lukáš Průdek, jenž sotva rok po nástupu do funkce založil spolu s Veronikou Riedelbauchovou Ateliér 3D, v podstatě pátý soubor, jehož četné programy přitahují obrovský zájem.
Top záležitost v době Průdkova ředitelování ztělesňovaly na přelomu let 2019–2020 oslavy stého výročí Jihočeského divadla, kdy lidé zblízka i zdaleka směřovali za uměleckými zážitky do provizorní Boudy. „Ukázalo se, že Mariánské náměstí se dovede proměnit v zajímavý městský prostor, kterému by slušela kultura a divadelní budova. Vzbudili jsme pozornost, byť se nepovedly všechny inscenace úplně podle našich představ. Boudu potom zasekl covid a tím i celou myšlenku na novou budovu,“ mrzí ho stopka nadějně odstartovaného pokusu vybudovat jihočeskou Zlatou kapličku. „S mojí nástupkyní a Nadačním fondem JD už jsme začali vymýšlet jinou strategii,“ ujišťuje, že to nevzdal.
Kdo proměnil otáčko?
Poněkud ve stínu za pulzující atmosférou kolem Boudy zůstalo vydání objemné knihy mapující stoletou historii Jihočeského divadla. „Myslím, že se velmi povedla a bude mít trvalou hodnotu,“ těší muže, pod jehož vedením se děly rovněž velké věci před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově, jedinečným fenoménem odlišujícím JD od všech ostatních divadel. „Vedle baletního Egona Schieleho můžeme být hrdí na scénické zpracování Händelova oratoria Mesiáš. Tuto inscenaci v létě 2023 natočila Česká televize ve spolupráci s Unitelem, což se stalo odrazovým můstkem k šíření našeho věhlasu v zahraničí,“ připomíná zviditelnění režisérského počinu operního šéfa T. O. Pilaře.
Ve výčtu mimořádností nelze nezmínit formanovskou inscenaci Muž dvojhvězdy, která měla premiéru před Otáčivým hledištěm počátkem června 2021. Příběh plný obrazů a divadelních zázraků, který vybízí přítomné, aby se nikdy nevzdávali svých tužeb a snů. „Příprava obnášela tři a půl roku trvající dobrodružství navíc zasažené covidem. Sáhli jsme si na svoje limity, co všechno jsme schopní zvládnout produkčně, organizačně i finančně. Naštěstí to skončilo skvělým výsledkem. Petr Forman pomohl nám všem podívat se na otáčko úplně jinak, než jsme byli zvyklí,“ říká bývalý ředitel s připomenutím, že Muž dvojhvězdy se vrátí do zámecké zahrady v létě 2025.
Příznivý dojem si Lukáš Průdek odnesl z atmosféry v Jihočeském divadle. V době jeho nástupu si umělečtí šéfové jednotlivých souborů nevycházeli úplně vstříc. „Úplně se to proměnilo,“ raduje se. „Šéfům a souborům jde především o zdar divadla. Respektují se. Dovedou si vyhovět. Slýchávám to od řady hostujících inscenátorů a umělců. Říkají, že je zde mimořádně tvůrčí a vstřícné prostředí,“ povídá. Zároveň netají, že JD není bez problémů, které však již musí vyřešit jeho nástupkyně. Za úplnou bombu považuje vyšší návštěvnost, než byla před covidem. I během restrikcí chodilo do hlediště skalní publikum, byť v řádu desítek. „Stále opakuji: Takhle vypadá úspěch,“ zatváří se spokojeně.
Ladislav Lhota
Foto autor (2), Ján Honza (2), Tereza Kodlová, archiv JD
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ