Koncert Celestial Ground
Magazín kulturního dění v Praze a okolí 
Rakouský ples

Pavla Malinová spojuje Měsíc ve dne s Živými ploty

ma01
Sádrový reliéf vytvořila Pavla Malinová přímo v Galerii Měsíc ve dne
07.09.2016 15:28 | Ladislav Lhota

Výrazná představitelka české malířské generace up thirty Pavla Malinová, rodačka ze Vsetína žijící v Praze, splnila přání kurátorského týmu českobudějovické galerie Měsíc ve dne a do prostoru někdejšího pavlačového bytu v historické zástavbě přivezla své práce z poslední doby, k nimž přímo na místě dotvořila rozměrný sádrový reliéf. Výstavu s názvem Živé ploty lze navštívit od 7. září do 1. října.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Sádrový reliéf je bezejmenný stejně jako všechna ostatní vystavená díla. Překrývá skorou celou stěnu ve větší ze dvou galerijních místností. Živý plot z lidských hlav tady konverzuje s ostnatým drátem, který se jako motiv ocitá rovněž na autorčiných kresbách. Pavla Malinová mluví o politickém umění. Začala s ním před výstavou Intermarium. „Ten ostnáč mi na chvíli zůstal v tvorbě, i když na reliéfu je to jen patvar. Použila jsem ostnáč i jako reakci na současnou malbu, kde se to hemží klikyháky a bezmozkovými čmáranicemi,“ vysvětluje.      

Druhou místnost ovládá závěsný obraz vymezený plotem z modrobílých šlápot. Expozici doplňuje třiadvacet kreseb (barevné tužky, fixy a pastel na papíře). „Ploty jsou odrazem skutečnosti,“ konstatuje absolventka Fakulty umění v Ostravě a zjevně tím naráží na geopolitickou situaci v Evropě. „V jejím kreslení a malování jsou ale ploty z ostnatých drátů pouze jedním z memů v duhovém cirkusu surreálně-spirituální vizí ,“ zdůrazňuje kritik umění Jiří Ptáček, zároveň člen kurátorského týmu Měsíce ve dne.

U kreslení je ráda sama

Není povolanější průvodce aktuální výstavou, než Jiří Ptáček. „Cirkus barev, vzbuzující sám od sebe jakýsi radostný otřes, narušují postavy v nepřirozeně zkroucených postojích, u nichž není zcela zřejmé, zda je má provázet uspokojení či bolest, výtok z úst připomínající zvracení, nebo také motivy ostnatých drátů či prstů v symbolickém gestu rozevřených nůžek,“ rozhlíží se generační souputník Pavly Malinové a připomíná, že její tvorba zrcadlí životní zkušenost, s níž souvisí i konflikt duchovního úsilí se všemi ploty, výbuchy a sebou samou.

Laureátka Ceny Rudolfa Schlattauera (2013) se v minulosti aktivně zabývala hudbou, fotografií, videem, ale nyní se k těmto médiím vrací jen příležitostně. Osou její tvorby zůstává malba a kresba. „Kreslím, když mi dojdou peníze,“ ironizuje poslední období, z něhož pocházejí obrázky instalované v Měsíci ve dne. „Při malování jsem víc v pohybu. Tančím, poslouchám hudbu a potřebuji být mezi lidmi. U kreslení jsem ráda sama. Poslouchám mluvené slovo a připadám si jako důchodce,“ usmívá se Pavla Malinová.   

Svoje kresby často používá jako předlohy k malbám. V roce 2014 tak naložila skoro se všemi. Přesvědčit se o tom mohli diváci v řadě českých galerií. Poslední tři samostatné výstavy měla v brněnském Tvaru (2016), pražském Nevan Contempo a Galerii Sýpka ve Valašském Meziříčí (obě 2015). Zúčastnila se Prague Biennale 5 (2011), VI. Zlínského salonu mladých (2012) nebo zmíněné skupinové výstavy Intermarium v pražské Futuře (2016).

Ladislav Lhota
Foto autor


ma02
ma03
ma04
ma05
ma06


Přidej komentář