Při baletu Shakespeare & Stravinskij se tančí, hraje, mluví

Choreografie Mageda Mohameda A on ji miluje ... nachází inspiraci v Shakespearových dramatech

Baletní soubor Jihočeského divadla pod vedením nového uměleckého šéfa Lukáše Slavického si počátkem prosince odbyl první premiéru letošní sezony tanečním večerem Shakespeare & Stravinskij (nejbližší reprízy v DK Metropol budou 7. a 21. ledna), který je rozdělený na dvě odlišné části: A on ji miluje … od choreografa Mageda Mohameda a Svěcení Jara z dílny Paula Julia. Ve stylu němého filmu se připomínají fragmenty čtyř děl Williama Shakespeara, světoznámý Stravinského balet se vrací k rituálům pohanského Ruska.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Lukáš Slavický při svém nástupu letos v červenci přijal úkol rozšířit repertoár v kombinaci různých tanečních stylů včetně klasiky. A začal plnit svoji misi. K přípravě premiérové inscenace získal jako hosty progresivní choreografy působící převážně na německé půdě. Syn egyptských rodičů Maged Mohamed vytvořil pro budějovický soubor zcela původní choreografii na motivy Shakespearových dramat Romeo a Julie, Dva šlechtici z Verony, Sen noci svatojánské a Antonius a Kleopatra. Norimberský rodák Paul Julius sáhl k úpravě klasického baletu Igora Stravinského.

Úvod baletního večera patří Shakespearovi, jehož dílo prezentuje kočovná divadelní společnost v podání tanečníků vyjadřujících se nejen pohybem, ale také herectvím – mimikou a dokonce i slovem (vypravěč co chvíli pokřikuje a jedna z tanečnic pronese ve francouzštině rozčilený monolog na okraji jeviště, až se zdá, že vtrhne mezi diváky). V době, kdy se držitelé vstupenek usazují na svých místech, nacházejí se aktéři dávno na scéně. Rozvičují se, zametají pódium.

Divák nahlédne do hereckého zákulisí

Teprve příchod klavírních virtuosů Lilie Červené a Aleše Vítka, kteří před zraky všech čtyřručně provedou výběr z Maďarských tanců od Johannese Brahmse, lze považovat za pomyslný gong. Černobílé kostýmy, bílé líčení umělců a střízlivé dekorace v základních barvách (autor Josef Jelínek) evokují zlatou éru němého filmu dvacátých let minulého století. Na pódiu se objeví pět ústředních ženských postav. Každá v jiné obuvi od baletních špiček k podpatkům, jedna naboso.

Děj v chaplinovském střihu líčí život potulných herců. „Kočovná společnost pracně nazkoušela představení a teď ho prezentuje po příjezdu do malého města. Komičnost spočívá v tom, že divák nahlédne do hereckého zákulisí. Také Brahmsova hudba obsahuje humor a výborně doplňje filmovou iluzi,“ říká šestatřicetiletý Maged Mohamed, jenž spolu s asistentem Bélou Kéri Nagyem obsadil prakticky kompletní soubor – domácí, avšak mezinárodně složený – včetně dvou českých sólistů Barbory Coufalové a Zdeňka Mládka.

Ze skandálu se vyvinula klasika

Rovněž Paul Julius pro druhou část večera důvěřoval výhradně tanečníkům Jihočeského divadla. Hlavní sólo svěřil Julii De Meulemeester, dalšími sólisty v jeho choreografii jsou Emma Péres Sequeda, Barbora Coufalová, Alkisti Angelatou, Graziano Bongiovanni, Zdeněk Mládek a Kairi Hayashida. Zapojí se dámský a pánský taneční sbor. Vytvořil působivý balet, který kombinuje klasickou baletní techniku s prvky současného tance. Více než půlhodina vířivého pohybu vyjdřuje jarní rituály (napětí mezi muži a ženami) a vrcholí obětováním.

Ve Stravinského baletu, který Jihočeské divadlo naposledy uvedlo před patnácti léty v choreografii Jiřího Kyseláka, se všechny tančící dívky musejí vyrovnat s technikou na špičkách, což je po dlouhé době novum pro ně i zdejší obecenstvo. Dívky mají hladké výčesy. Hlavní sólistka se před tancem vyjadřujícím obětování vyzuje a rozpustí si vlasy. Scénu autorky Petry Kórink tvoří pouze jednoduché, avšak výrazné symboly země (vzduchu), vody a světla, nejpodstatnějších elementů potřebných k životu. Hudbu nahrála Berlínská filharmonie.

Svěcení jara (Vesna svajščennaja, Le Sacre du Printemps) si odbylo premiéru na Champs-Élysées v Paříži roku 1913 v choreografii legendárního Vaclava Fomiče Nižinského, která byla na svoji dobu hodně odvážná a spolu s převratnou Stravinského hudbou plnou složitých rytmických struktur způsobila obrovský skandál. Postupem času se tento balet stal pomyslnou metou mnoha světových souborů a choreografů. „Rozhodl jsem se respektovat, jak Stravinskij napsal jednotlivé části,“ poznamenal Paul Julius k inscenaci, kterou upravil pro jihočeské tanečníky.   

Ladislav Lhota
Foto Ján Honza a Michal Siroň

Přidej komentář