Magazín kulturního dění v Praze a okolí

Shakespeare se podává v divadelním fast foodu

sou01
Být, či nebýt, ptají se Pavel Oubram, Tomáš Havlínek a Tomáš Drápela.
28.04.2016 15:38 | Ladislav Lhota

Dramaturgie Jihočeského divadla důsledně připomíná klasika světového dramatu, jenž zemřel 23. dubna 1616. Do činoherního repertoáru však nezařazuje adaptaci žádné z jeho sedmatřiceti (nebo osmatřiceti?) her. Za vhodnější aktuálně považuje úpravy amerických inscenací vycházejících ze shakespearovských motivů. Po Shakespearovi z Hollywoodu nastudovali Budějovičtí další komedii, kterou uvádějí jako Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Poslední činoherní premiéru letošní sezony (nejbližší reprízy jsou na programu 29. a 30. dubna resp. 3. a 6. května) označují inscenátoři jako divadelní fast food, neboť trojice herců zde v souladu s názvem za jediný večer umixuje fragmenty bezmála čtyř desítek Shakespearových dramat a komedií, navíc i výběr z jeho 154 sonetů. V budově zasvěcené múzám u břehu řeky Malše ale neběží parodie na klasikovu tvorbu. Představení spíše odráží komplexní přístup k současnému životu provázený spěchem a shonem.

Jen hrstka znalců se může prokázat detailním přehledem o Shakespearově díle. Řadový divák si rád doplní nedokonalé znalosti, ale nemá na to čas. Zřejmě touto realitou se američtí autoři Jess Winfeld (1961), Adam Long (1961) a Daniel Singer (1959) nechali inspirovat k redukci Hamleta, Romea a Julie, Krále Leara, Othella a zbývajících titulů z pera geniálního dramatika, které doslova nacpali do dvouhodinového představení. Společně také ztvárnili náročné role.

Hra měla premiéru v Kalifornii 9. června 1987. Na starém kontinentu se dočkala uvedení v londýnském West Endu o pět let později a pronikla na pódia po celé Evropě. V Criterion Theatre na Picadilly Circus ji dávali nepřetržitě devět sezon. Český překlad Jiřího Joska jako první využilo pražské Divadlo v Dlouhé roku 2008. „Sto dvacet minut v názvu chápeme jako metaforu. Nemusíme nutně být přesní na vteřinu,“ usmívá se režisér budějovické inscenace Šimon Dominik, jenž zde hostuje z pozice uměleckého šéfa Divadla F. X. Šaldy v Liberci.  

Čekali na správné typy

V jihočeské metropoli se dlouho chystali na uvedení stodvacetiminutového Shakespeara. „Vypadá to jednoduše, ale obsazení musí být herecky vyrovnané. Trojice protagonistů hraje všechno a musí udržet absolutní pozornost, pokud má proměnit veškerý humor obsažený ve scénáři. Každý herec by měl navíc přinést něco osobnostního, aby to bylo zajímavé. Léta jsme čekali na správné typy, které splní naše představy. Teď si myslíme, že je máme,“ vysvětluje dramaturgyně Olga Šubrtová.

Na jevišti se doslova vyřádí Tomáš Drápela, Pavel Oubram a Tomáš Havlínek. Každý obsáhne kolem dvacítky shakespearovských rolí (služebně a věkově nejmladší Tomáš Havlínek vystřihne zároveň ženské postavy), co chvíli se mění v komentátora a diskutéra nad shakespearovskými, ale i zcela současnými náměty, přímo na scéně střídá kostýmy a jen občas má šanci se k tomuto účelu skrýt za jedinou objemnou rekvizitu v podobě ošuntělého automobilu.

Herecké trio přidá helmu, hůl a inline brusle ke garderobě středověkých králů a svede hokejový zápas, který zároveň komentuje intonačně dobrou, ale ve slovní zásobě nedokonalou slovenštinou. Jindy aktéři navléknou naostro skotské sukně, v další skeči povodí loutky. Ke hře Titus Andronicus si připraví televizní kuchařskou show, při Othellovi rapují coby téměř dokonalí černoši. Nechybí ani docela velká interakce s diváky, z nichž někteří se dostanou na jeviště (nebojte se kupovat lístky do přízemí!). Scénu z Hamleta si aktivně prožijí všichni.  

Pětatřicetiletý režisér Šimon Domink, jenž už dříve nasbíral zkušenosti při realizaci „zhuštěných“ her Mesiáš (o seznámení Josefa s Marií) a Největší příběh všech dob (Bible ve zkrácené verzi), přizval ke spolupráci do Českých Budějovic osvědčený inscenační tým. „Mám stabilizovaný okruh spolupracovníků,“ komentuje účast scénografa Karla Čapka, jehož služby využívá výhradně, pohybovou spolupráci Diany Tonikové, kostýmové řešení Terezy Vašíčkové a skladatelský příspěvek Martina Kroupy, autora původní hudby.

Ladislav Lhota
Foto Petr Neubert
       


sou02
sou03
sou04
sou05
sou06


Přidej komentář