Šípková Růženka na špičkách by nadchla i Ludvíka XIV.
Premiérou klasické baletní pohádky Šípková Růženka, kterou diváci v pátek 3. května odměnili nadšeným aplausem ve stoje, uzavřelo Jihočeské divadlo úspěšnou sezonu 2018-19. Klenot zlatého fondu baletního odkazu 19. století a jedno z nejklasičtějších baletních představení (spolu s Labutím jezerem) se bude v DK Metropol reprízovat až na podzim. Přes léto se atraktivní rodinný titul, který oslovuje děti i kmety, přenese k Otáčivému hledišti v Českém Krumlově. První uvedení se chystá na 24. červenec.
Č. BUDĚJOVICE – V Jihočeském divadle se Šípková Růženka dávala naposledy roku 1966 pod originálním názvem Spící krasavice v choreografii a režii Milana Hojdyse, tehdejšího šéfa baletního souboru. Jeho aktuální následovník Lukáš Slavický se vrátil k projektu po třiapadesáti létech a znovu sáhl ke klasické verzi podle slavného francouzského choreografa Maria Petipy, jenž v předminulém století působil v ruských službách. Nynější podobu inscenace svěřil šéf jihočeského baletu do rukou svých rodičů, především otce Jaroslava Slavického, který vytvořil choreografii za asistence Kateřiny Slavické, a ujal se režie. Spolu s Petrem Baštýřem se podílel také na světelném designu.
Někdejší první sólista pražského Národního divadla Jaroslav Slavický se více než čtyřicet let věnuje pedagogické činnosti. Dlouhodobě působí na postu ředitele Taneční konzervatoře Hlavního města Prahy a uměleckého šéfa Bohemia Baletu. Frekventanti obou instituicí se spolu s žáky baletní školy Jihočeského divadla a celým mezinárodním souborem budějovického baletu (nechybí čerství držitelé Jihočeských Thálií Petronela Bogdan a Magnum Phillipy) spojili k nastudování Šípkové Růženky. Díky tomu přichází na pódium přes čtyřicet tanečníků. „Jsem velmi rád, že můžeme splnit volání diváků po uvedení klasického baletu,“ říká Jaroslav Slavický.
Výprava má být opulentní až pompézní
Baletní inscenaci Šípkové Růženky dostal Jaroslav Slavický dokonale pod kůži. Vytvořil ji na zahraničních scénách, kupříkladu v brazilském Rio de Janeiru, a ve spolupráci s baletem Národního divadla také ve Stavovském divadle v Praze, kde slavilo představení velký úspěch. Dočkalo se mnoha repríz a vždy se hrálo před vyprodaným hledištěm. Do Českých Budějovic si renomovaný choreograf a režisér přizval osobitého výtvarníka Josefa Jelínka, který navrhl úchvatné barokní kostýmy a scénu otevírající prostor emocím, kráse a fantazii.
Ve spojení s podmanivou hudbou Petra Iljiče Čajkovského (hraje orchestr Jihočeského divadla řízený Martinem Peschíkem) a skvělými výkony tanečníků – hlavní role Růženky a prince Désiré v premiéře odtančili hvězdní členové Bavorského státního baletu Katěrina Markovskaja a Maxim Chaščegorov, s nimiž se počítá rovněž pro podzimní reprízy v Metropolu – vznikla velkolepá podívaná, která by jistojistě nadchla i velkého barokního panovníka a znalce divadelního umění Ludvíka XIV. „Čajkovskij napsal Šípkovou Růženku jako grand balet. Pohádka plná nadpřirozených bytostí se zasazuje do baroka a výprava má být opulentní až pompézní,“ připomíná Josef Jelínek.
Nejvýraznější nadpřirozenou bytostí na jevišti bezesporu je zlá víla Carabosse. Do mistrovsky vytvořeného kostýmu se v premiéře oblékl Zdeněk Mládek a vzal na sebe nevděčnou travesti roli. „Carabosse nedostane pozvánku k oslavě narození Růženky a na princeznu uvalí kletbu, podle náž se v dospívání píchne o růži a usne na sto let. Víla je zlá a ošklivá. O tuto roli nikdy nestála žádná tanečnice, proto odedávna připadla mužským tanečníkům,“ vysvětluje Lukáš Slavický. „Šípková Růženka patří k nejnáročnějším baletním představením. Je to čistá klasika na špičkách. Naši tanečníci se k tomu postavili výborně a posunuli se profesně o kus dál,“ těší uměleckého šéfa.
Ladislav Lhota
Foto Michal Hančovský, archiv Jihočeského divadla
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ