Sólista Jiří Hájek tančil na jihu pětapadesát let
Jihočeské divadlo se musí vyrovnat s bolestnou ztrátou. V pondělí 22. července navždy odešel zasloužilý člen baletního souboru a někdejší první sólista Jiří Hájek, jenž na prknech českobudějovické profesionální scény debutoval v sezoně 1964–65 a naposledy se aktivně zapojil do inscenace Tramvaj do stanice Touha, která měla premiéru v listopadu 2018. Svoji kariéru spojil s Jihočeským divadlem na rekordních pětapadesát let. Vytvořil zde čtyřicítku velkých tanečních postav.
Č. BUDĚJOVICE – První roli u soutoku Malše s Vltavou dostal Jiří Hájek v proslulém nastudování Čajkovského Labutího jezera. Od roku 1968 byl prvním sólistou baletního souboru. Oficiální angažmá uzavřel v roce 1990, stále se však aktivně vracel do milovaného prostředí. Mužnost, elegance, dokonalá taneční technika a spolehlivost v partnerských duetech předurčovaly rodáka z Ořechova u Brna (13. 11. 1943) převážně k milovnickým, později i dramatickým úlohám. Dlužno jmenovat alespoň Václava i Gireje v Asafjevově Bachčisarajské fontáně, Mandarína v Bartókově Podivuhodném mandarínovi, Prince v Prokofjevově Popelce či básníka Villona v Soukupově baletu Francois Villon.
Vedle celovečerních baletů účinkoval s grácií v dlouhé řadě tanečních postav v operách, operetách i muzikálech (My fair Lady, Kiss me Kate, Kabaret) nebo oblíbených tanečních zpracováních symfonických skladeb (Pátá symfonie P. I. Čajkovského, Slovanské tance Antonína Dvořáka, Taras Bulba Leoše Janáčka). S úspěchem se představil i v soudobých tanečních opusech Plameny Paříže, Hirošima, Šťastný návrat J. Kosiny, Viktorka. Spolu s tanečnicí a životní partnerkou Radmilou Hájkovou patřil k hlavním hvězdám baletu v šéfovském období Milana Hojdyse. „V historii Jihočeského divadla byl Jura Hájek jedním z nejoblíbenějších a diváky nejmilovanějších tanečníků,“ stojí v oficiálním nekrologu.
(lho, tzd)
Foto archiv Jihočeského divadla
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ