Splněno: Premiéra Deníku přání nadchla diváky

Jednoaktový balet nazvaný Deník přání měl premiéru v Jihočeském divadle 16. listopadu a do konce roku ho mohou diváci v historické budově zhlédnout ještě 26. listopadu a 15. prosince. Autor choreografie, hudby a také režisér Adam Sojka z pražského Národního divadla si předsevzal, že zpřístupní publiku moderní tanec. Podařilo se

Úvodní premiéru v sezoně absolvoval balet Jihočeského divadla na pódiu historické budovy, kde 16. listopadu představil šedesát minut trvající jednoaktovou inscenaci Deník přání. Na objednávku šéfa souboru Lukáše Slavického ji vytvořil člen pražského Národního divadla Adam Sojka (choreografie, hudba, režie). Dal si za cíl zaujmout námětem a hlavně ukázat publiku moderní tanec způsobem, který pobaví, ba nadchne. Záměr splnil.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Deník přání se skládá z malých příběhů o lidských rozhodnutích, která jsme již realizovali, mohlo by k nim dojít nebo zůstávají součástí našeho snění. Ano, stává se, že žijeme v pouhé iluzi svých tužeb a přání. Píšeme si je do deníku – skutečného či jen pomyslného. „Nějakou dobu jsem nosil v sobě ten nápad a čekal na příležitost,“ svěřuje se tanečník a choreograf Adam Sojka. „Z malinkého semínka původní myšlenky vzniklo představení. Trochu jsem vycházel z vlastních prožitků, ale spíše jsem těžil z vyslechnutých zkušeností. Dva nebo tři lidé se ocitli ve stejný čas v totožné situaci a každý ji vnímal úplně jinak,“ vysvětluje, co ho zaujalo.

Do počáteční fáze zkoušení si přinesl dva hudební tracky a během procesu tvořil další. V podstatě lze říci, že choreografie vznikala paralelně s hudbou. „Hodně jsem nasával z reakcí jednotlivých tanečníků a musím přiznat, že jsem totálně přepracoval několik tracků. Podle mého cítění nebyla chyba v souboru. Prostě nenacházel podporu v hudební složce. Většinou se potom tanečníci přiklonili k předělané verzi,“ popisuje, jak se rodila inscenace, Sojkova první na půdě Jihočeského divadla. „Baletní soubor fungoval náramně,“ vyzdvihuje. „Mockrát jim děkuju. Jsou fakt úžasní. Skvělí. Na vysoké úrovni. Zpočátku úplně nevěděli, do čeho jdou, ale dopadlo výborně,“ těší ho.

Moderní tanec není divočina

V Deníku přání vystupují Petronela Bogdan, Barbora Coufalová, Sophie Debou, Shino Fujii, Mai Iwamoto, Daniel Frydrych, Sebastiano Mazzia, Zdeněk Mládek, Paolo Terranova, František Vlček a William Steers. Scénu a kostýmy navrhl vystudovaný tanečník a poté sólista Pavel Knolle, jehož stopy na českém jihu nesou již starší datum. „Oslovil jsem Pavla a velmi si vážím, že do toho šel se mnou. Odvedl parádní práci. Mockrát jsme probírali papírové lodičky, jejichž prostřednictvím jsem toužil předat nějakou zprávu. Z Pavlova popudu se nakonec scéna obohatila o poštovní schránku,“ připomíná Adam Sojka, jenž absolvoval brněnskou taneční konzervatoř a dlouho působil v Národním divadle v Brně.

Papírové lodičky si účinkující vkládají na hlavu. Ocitají se také na miskách vah. Ve zmenšené (kapesní) podobě si je odnesli rovněž diváci z premiéry. Scénu tvoří dvě hlavní a velmi důležité rekvizity – originální telefonní budka z časů předmobilových a typická oranžová poštovní schránka v nestejných velikostech. Co je prioritou baletního večera? Zaujmout pohybovým vyprávěním nebo zpřístupnit moderní tanec? „Vlastně obojí,“ odpovídá s důrazem tanečník a choreograf známý z působení v předních souborech i jako pedagog. „Chtěl jsem, aby lidé viděli, že moderní tanec není divočina, kterou nelze pochopit. Aby je to bavilo. Nadchlo. A třeba aby našli kousek svého příběhu,“ usmívá se.

Ladislav Lhota
Foto Petr Zikmund

Přidej komentář