Úča musí pryč! Opravdu?

Učitelka Sabina Müllerová (hraje Daniela Bambasová) živě diskutuje s tatínkem Otou Hejdukem (Tomáš Drápela).

Po světové premiéře v Drážďanech v lednu 2010 obletěla hra Úča musí pryč! (v originále Frau Müller muss weg) autora Lutze Hübnera nejprve celé Německo, kde se stala hitem, a poté začala úspěšně pronikat na evropská jeviště. Roku 2014 se dočkala filmové verze. V tuzemsku ji aktuálně dává pražské Divadlo-verze a dva dny před loňským Štědrým dnem měla premiéru v Jihočeském divadle (nejbližší reprízy 26. a 31. ledna, 7. a 18. února).

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Aktuálnost hry nespočívá pouze v tom, že byla napsaná nedávno, ale především v tématu, kterým je problematika konfliktních vztahů mezi učiteli a rostoucím počtem rodičů obhajujících nepřiměřeně své ratolesti. Učitel vždy platil za téměř bezvýhradně respektovanou autoritu, jenže současnost všeobecně popřává uplatňování osobních práv jednotlivců a mnozí zneužívají nebo zcela nesprávně chápou tento trend. Vznikají situace často vyhrocené a těžko řešitelné, ale i komické.

Inscenace Úča musí pryč! se v anotacích řadí mezi hořké komedie. Návštěvník Jihočeského divadla (na „úču“ bylo zatím vždycky plno) se rychle vžije do dění na pódiu, jako by také seděl ve škole na rodičovské schůzce, a reakce napovídají, že se výborně baví. Co se děje? Skupina rodičů chce odvolat třídní učitelku v obavě, že zhoršené známky na vysvědčení znemožní jejich dětem postoupit na víceleté gymnázium. Pak si přečtou klasifikační arch a učitelka se jim najednou zdá super. Ale přijdou na to, že arch je rok starý. Už ničeho nedosáhnou a ještě se všichni odkopou.

Režisér nechtěl dělat taškařici

„Je to pěkná anekdota,“ říká hostující režisér Ivan Krejčí, jinak umělecký šéf ostravské Komorní scény Aréna (v Českých Budějovicích roku 2014 nastudoval komedii Louis a Louisa), který na příkladech ve zmíněné skupině rodičů ukazuje, jak dokážeme jednat velice pragmaticky, přestože zastáváme nějaké ideály. Postavíme se dokonce na opačnou pozici, jen abychom dosáhli svého cíle. „Nechtěl jsem dělat taškařici,“ upřesňuje Krejčí. „Ale pokud ze hry vyplyne poznávací humor a budeme se smát tomu, jací jsme, tak to bude dobré.“

Na scéně od Milana Davida (pro JD pracoval na Petrolejových lampách, Louisi a Louise, Aidě), v níž za dvěma řadami školních lavic ční Kantův výrok „Dvě věci mě naplňují úžasem – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně,“ se pohybuje šestice aktérů. Pět rodičů a učitelka. Role jsou rovnocenné, žádná není hlavní. Na první pohled sebevědomou a ráznou, avšak také zranitelnou předsedkyni rodičovského sdružení představuje Věra Hlaváčková. Nerozhodnou maminkou třídního premianta je Teresa Branna.

Poněkud zatrpklého tatínka bez zaměstnání hraje chvílemi nezastavitelný Tomáš Drápela (dokáže sám sebe odbourat). Povahově a založením hodně rozdílný manželský pár, který se přistěhoval do města za prací, vytvářejí Dana Verzichová s Janem Kaštovským. Postavu pedagožky Sabiny Müllerové ztělesňuje Daniela Bambasová (při nemoci ji bleskově a hlavně báječně zaskočila Taťána Kupcová). Kostýmy připravila Marta Roszkopfová, za hudbou stojí Ondřej Švandrlík, dramaturgem je Tomáš Vůjtek. Z němčiny přeložil hru Michal Kotrouš.

Ladislav Lhota
Foto Petr Neubert

Přidej komentář