V baletních Povídkách se loučí Attila Egerházi
Poslední novinkou baletního souboru Jihočeského divadla v letošní sezoně a současně rozlučkou Attily Egerháziho po sedmiletém působení ve funkci uměleckého šéfa se stal taneční večer s názvem Povídky (premiéra 18. března, poslední jarní repríza 19. dubna), který spojuje práci třech významných choreografů. Vedle Egerháziho se představují Ole Kristian Tangen z Norska a světově proslulý Jan Kodet.
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Lahůdkové baletní menu otevírá choreografie Ole Kristiana Tangena, v níž autor zpracovává téma odloučení. „Můžeme se odloučit od druhého člověka nebo se jednoduše odcizíme sami sobě. Často se nám zdá, že tvoříme skupinu nebo společnost. Ale jsme opravdu spolu, nebo jen vedle sebe a vlastně sami?“ ptá se mladý norský umělec v úvodní části večera, kterou pojmenoval … a zmizeli (…and they disappeared).
Tangen se při své první spolupráci s Jihočeským divadlem profiluje rovněž jako režisér, dramaturg, autor scény a světelného designu. V roli asistenta si přizval Bélu Kéri Nagye, přípravu kostýmů svěřil Petře Lebduškové. Použil elektronickou hudbu norského Biosphere, sáhl i po motivech od Giuliho Cacciniho nebo Johna Adamse. V alternacích tančí celkem osm párů z budějovického souboru v čele s Cristinou Porres Mormeneo, Julií De Meulemeester, Kairi Hayashidou či Istvánem Vargou.
Každý tanečník je něčím výjimečný
Po tvůrčím podílu na baletní inscenaci Bez gravitace (2012) a choreografii pro operu Rusalka (Otáčivé hlediště 2013) se vrací na jihočeskou scénu Jan Kodet. Působil jako tanečník v řadě zahraničních souborů, stal se žákem i spolupracovníkem portugalského choreografa Ruie Horty. Vytvořil úspěšné projekty doma i daleko za hranicemi, věnuje se pedagogickému působení a výrazně se angažuje v Národním divadle.
Kodetova baletní povídka Řekni sýr (Say cheese) odděluje první a třetí část večera v Jihočeském divadle a působí dost odlišně v porovnání s „kolegyněmi“. Je to groteskní karikatura, která líčí setkání pěti lidí (Julie De Meulemeester / Cristina Porres Mormeneo, Zdeněk Mládek / Graziano Bongiovanni, Tereza Hloušková /Marie Vilette, Kairi Hayashita / István Varga, Barbora Coufalová / Sato Oikawa), kteří se omylem ocitnou na společné fotografii.
Hudbu složil talentovaný komponista, choreograf a tanečník Adam Sojka. Hodně barevné kostýmy vytvořila jedna z nejlepších českých divadelních a filmových výtvarnic Simona Rybáková. Autorem světelného designu je Daniel Tesař, asistentem choreografa Zdeněk Mládek. „Záměrně jsem nechtěl pracovat s velkým počtem tanečníků. Po dlouhé době mě lákalo něco abstraktního a komorního. Baví mě, že každý tanečník v jihočeském souboru má svoji tvář a je něčím výjimečný. Na tom jsem postavil tu svoji věc,“ říká Jan Kodet.
Obrazy v písku smete vánek času
Večer uzavírá Kresba v písku (Drawings in the sand) z dílny Attily Egerháziho. Odcházející baletní šéf svoji inscenaci zároveň režíruje, je dramaturgem a vytvořil světelný design. Na scéně od Jaroslava Milfajta mu asistují Barbora Coufalová a Cristina Porres Mormeneo, hudbu si půjčuje od několika současníků a také od Wolfganga Amadea Mozarta. Kostýmy vznikly pod rukama Petry Lebduškové. Zatančit přicházejí vedle stálých členů souboru i Linda Svidró Schneiderová, Světlana Mládková a Béla Kéri Nagy.
Kresba v písku zrcadlí Egerháziho sedmileté působení v Jihočeském divadle, ale i předchozí etapu jeho života. „Názvu přikládám velkou důležitost. Prožít život znamená v určitém smyslu kreslit obrazy do písku, které potom smete vánek času. Někdy pomalu, jindy rychle. Vše, co se zrodí, jednou zmizí. Zatímco film nebo fotografie konzervují určité momenty, v divadle jeden moment stírá ten druhý. Je to hendikep naší práce a zároveň výhoda. Tím je divadlo živé,“ zdůrazňuje Attila Egerházi.
Ladislav Lhota
Foto Jaroslav Sýbek
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ