Magazín kulturního dění v Praze a okolí

Ve streamu se diváci znovu setkali s oceněnou Hanou Bauerovou

bau01
Herečka Hana Bauerová, která celý svůj profesní život zasvětila Jihočeskému divadlu, posílá úsměv svým divákům jako čerstvá držitelka Ceny Thálie za Celoživostní mistrovství v oblasti činohry
15.11.2020 12:46 | Ladislav Lhota

Ceny Thálie za mimořádné jevištní výkony v divadelním umění se letos udělovaly po sedmadvacáté, nikoliv však tradičně z přeplněného Národního divadla v Praze, ale bez obecenstva prostřednictvím streamového přenosu. Prestižní Thálii v kategorii Celoživotní mistrovství v oblasti činohry získala paralelně s Josefem Abrhámem také pražská rodačka Hana Bauerová, která spojila život s Jihočeským divadlem.

PRAHA / Č. BUDĚJOVICE – Trofej zlaté barvy pro Hanu Bauerovou převzal symbolicky na pódiu Jihočeského divadla jeho ředitel Lukáš Průdek z rukou prezidenta Herecké asociace Ondřeje Kepky. Mezi osmnácti laureáty a finálními trojicemi nominovaných za jednotlivé kategorie se objevila i dvě jména se silným vztahem k českému jihu. Thálii za nejlepší ženský výkon v opeře získala českobudějovická rodačka Jana Šrejma Kačírková (koloraturní soprán) za roli Juliette v inscenaci Tři fragmenty z Juliette v Národním divadle Brno. V trojici nominovaných na Thálii za muzikál, operetu a jiné hudebně dramatické žánry byla písecká rodačka Michaela Štiková Gemrotová (mj. ztvárnila Evitu v Jihočeském divadle).

Hana Bauerová (5. 2. 1931) vystudovala pražskou divadelní akademii pod vedením profesorů Karla Högra, Vlasty Fabiánové či Jiřího Frejky a první angažmá po absolutoriu získala v Jihočeském divadle, kterému zůstala navždy věrná spolu se svým manželem a hereckým kolegou Josefem Bulíkem (zemřel 2012). Vynikala v postavách dobrosrdečných a energických žen, publikum ji milovalo především ve veselohrách. Mezi léty 1953 až 2008 zde vystoupila bezmála ve 160 inscenacích. Od Stázy ve Šrámkově Létě a Máti v McDonaghově Mrzáku inishmanském rozvinula plejádu hrdinek lidových postav české klasiky (Jirásek, Tyl, Hrubín).

Přehrála se úspěšně do shakespearovských rolí (Viola ve Večeru tříkrálovém, paní Hošková ve Veselých paničkách windsorských, Chůva v Romeovi a Julii). Její erbovní rolí se stala Kitty Warrenová ve Shawově hořké komedii Živnost paní Warrenové (1975). Svůj neodolatelný a diváky zvláště přitahující smysl pro humor s přesně zacílenou komickou pointou uplatňovala zejména v rolích světového veseloherního repertoáru (Pasqua v Poprasku na laguně, Sostrata v Mandragoře, Fenisa v Chytrých milenkách, Ela Delahayová z Charleyovy tety, Lady Brecknellová z komedie Jak je důležitě míti Filipa či Olympie Feraillová z Brouka v hlavě).

Měla tisíc rarášků v každém oku

Úspěšně ztvárnila i dlouhou řadu vážných, psychologicky komplikovanějších úloh. Za všechny je dobré připomenout její další Chůvu, tentokrát z Anouilhovy adaptace Antigony, nebo Andu z Šotolovy hry Možná je na střeše kůň. Škálu velkých komediálních rolí uzavřela nezapomenutelnými kreacemi jako tajnůstkářská Abby Brewsterová v Kesselringových Jezinkách a bezinkách a rozkošně hubatá paní Pollingerová v Koncertu Hermanna Bahra (1991). Popularitu získal v 60. a 70. létech Herecký kabaret (HEC), jehož byla spiritus agens. S manželem Josefem Bulíkem a dalšími kolegy z HECu neúnavně rozdávali smích i v nejodlehlejších částech jihočeského regionu.

Hana Bauerová vystoupila rovněž v historicky prvním televizním záznamu inscenace před otáčivým hledištěm v Českém Krumlově (Tvrdohlavá žena, 1967) a tamtéž se stala první Málinkou ve světové premiéře Hrubínovy Krásky a zvířete. Na filmovém plátně se objevila ve Vávrově zpracování Hrubínovy hry Srpnová neděle, v televizním seriálu Největší z pierotů Ivana Baladi či oblíbeném Dobrodružství kriminalistiky Antonína Moskalyka. Neobvyklou, ale vítanou příležitost dal umělkyni také hudební žánr. Ztvárnila divadelní divu Corinu i klášterní Fortnýřku v operetě Mam'zelle Nitouche i Mirabelu ve Straussově Cikánském baronu.

Herečka oceněná Thálií za celoživotní mistrovství se zapsala do kulturního povědomí rovněž jako autorka knížky Před oponou, za oponou, která vyšla k osmdesátému výročí Jihočeského divadla. „Hanka se na svět z jeviště dívá živýma očima, šibalské jiskřičky se proměňují do ironie. Upoutává diváka a nepustí jeho pozornost. Temperamentně a chytře provádí svou postavu celou inscenací,“ uvádí v předmluvě bývalá dramaturgyně JD Alena Kožíková. „S Haničkou jsem na jevišti prožila krásné chvíle a spoustu legrace. Bylo těžké vydržet její pohled s tisíci rarášky v každém oku,“ připojuje vzpomínku na společné působení dlouholetá kolegyně Daniela Bambasová.    

Ladislav Lhota
Foto archiv Jihočeského divadla


bau02
bau03
bau04
bau05
bau06


Přidej komentář