Koncert Celestial Ground
Magazín kulturního dění v Praze a okolí 
Rakouský ples

Zakletý princ přichází na jeviště po dlouhém spánku

zakl01
Pěvkyně Kristýna Vylíčilová ztvárňuje pohostinsky roli Evičky v komické opeře Zakletý princ
16.02.2016 21:02 | Ladislav Lhota

Pro svoji druhou operní premiéru v sezoně (29. ledna 2016) si dramaturgie Jihočeského divadla vybrala historicky první českou pohádkovou operu Zakletý princ, po léta zapomenutou, která se naposledy hrála v Opavě roku 1952. Obnovenou verzi komické zpěvohry režíruje Miloslav Veselý, hudebního nastudování se ujal dirigent Jan Bubák.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Ve své době velmi populární kus hudebníka a skladatele Vojtěcha Hřímalého mladšího (Plzeň 1842 – Vídeň 1908) se vrátil do jihočeské metropole po uplynutí neuvěřitelných sto devatenácti let. Přesně 5. května 1897 zde Zakletého prince uvedl soubor plzeňského divadla jako zájezdové představení. Předtím se Západočeši zastavili v Táboře, potom míříli na jih až do chorvatského Záhřebu a Splitu.

Opera Zakletý princ se začala hrát v pražském Novoměstském divadle známém rovněž jako Divadlo před Koňskou branou. Premiéra byla 13. května 1872. Libreto vzniklo podle činoherní komedie Der Verwunschene Prinz od Johanna von Plötze, kterou znalo české publikum z adaptace uváděné v Prozatímním divadle. Autor libreta Jindřich Böhm je původně psal pro Bedřicha Smetanu. Nastaly však finanční neshody a text doputoval k Vojtěchu Hřímalému, koncertnímu mistru a prvnímu houslistovi Prozatímního divadla.

Neexistuje druhá taková role

Zdatný komponista Hřímalý se rád chopil příležitosti napsat po Smetanově Prodané nevěstě další „prostonárodní hudební veselohru“, ale zcela první s pohádkovým motivem. Operní pohádka o tom, jak se švec přes noc promění v prince (podroušený zaspí v hospodě a probudí se ráno na zámku obletovaný sluhy a dvořany), sklízela velkou přízeň u soudobého publika i kritiky. Zakletý princ a Prodaná nevěsta spolu soupeřily v popularitě a počet repríz skončil téměř nerozhodným výsledkem.

Princovo úspěšné období vydrželo do třicátých let 20. století. Padesátá léta odstartovala jevištní odmlku, kterou teprve nyní přerušilo Jihočeské divadlo. Důvodem dlouhé pauzy byla prezentace Hřímalého jako Smetanova odpůrce, také poněkud nesvobodné a tendenční hodnocení jeho díla. Aktuální nastudování ztěžovala neexistující interpretační tradice a nedostupnost notového materiálu, který nikdy nevyšel tiskem. Jihočeši museli vzít zavděk opisem partitury z roku 1896 dochované v plzeňském Divadle J. K. Tyla.

Operní kousek dozajista splnil jejich snahu nalézt něco hudebně neobvyklého a zajímavého, co dokáže překročit hranice standardního repertoáru. Zakletý princ je přitažlivý tím, že v sobě slučuje značné množství hudebních stylů. „Rád bych poukázal na hlavní princovu árii psanou v rossiniovském italském stylu s koloraturami pro baryton, což je naprostý unikát. Neexistuje druhá taková role v české opeře,“ vyzdvihl Jan Bubák spolu s dlouhým seznamem národních tanců, polek a mazurek považovaných za dobové hity.

Úsměv nevymizí z tváře

V textu zachovává nová inscenace četné archaismy, které zní vtipně a umocňují její originalitu. Kvůli srozumitelnosti však bylo nutné provést celou řadu úprav. Kupříkladu věta „…slyšíš ty dumy tajné, ježto háj si šepce kol, ách, což tě naslouchat nevábí, nic ze hradu tvého vdol…“ dostala podobu „…neslyšíš ty vdechy tajné, což se hájem šeptává, ách, co tě naslouchat nevábí, nic se neboj, lásko má…“  Opera nepostrádá všemožné valéry humoru – slovního, situačního, hudebního.  

Kladem budějovického nastudování je bezesporu zdařilé obsazení fyzickými i hlasovými typy, byť nebylo jednoduché pro hlavní role vyhledat mladé muže a hezké dívky. Na scéně vytvořené Pavlem Krejčím a v kostýmech od Lenky Poláškové („Jeden hezčí než druhý,“ rozplýval se režisér Miloslav Veselý před premiérou) defilují v postavách Prince Miroslava a Evičky hostující Aleš Janig s Kristýnou Vylíčilovou (alternace Martin Štolba / Zuzana Benešová), ševce Toníka vytváří Aleš Voráček se Slovákem Petrem Malým.

Další role připadly Alexandru Beňovi resp. Františku Brantalíkovi (Baron Jestřáb), Pavlu Klečkovi resp. Petru Palečkovi (Doktor Zimotřas), Miroslavě Veselé resp. Dagmar Volfové (Marta Knejpková), Janu Markvartovi resp. Michalu Pavlu Vojtovi (Kosma Damián Brk). „Takřka sto padesát let od svého zrodu může být Zakletý princ zdrojem zábavy pro všechny, kdo si chtějí doplnit hudební obzor. Pokud netrpí předsudky vůči staré opeře, neměl by za celý večer vymizet úsměv z jejich tváře,“ ujistil dramaturg František Řihout.

Autor textu Ladislav Lhota, foto Michal Siroň



zakl02
zakl03
zakl04
zakl05
zakl06


Přidej komentář