Zamotaná love story vyučuje italštinu pro zamilované

Hlavní ženské role ztvárňují Kristýna Vylíčilová (Klementina) a Barbora Polášková (Ernestina).

První premiéru letošní sezony v Jihočeském divadle přichystal operní soubor režijním debutem uměleckého šéfa Tomáše Studeného, který ve vlastním překladu a úpravě nastudoval lehce (nebo hodně?) bláznivou komedii italského bellcantového skladatele Gioacchina Rossiniho (1792 – 1868) s titulem Příležitost dělá zloděje a podtitulem Italština pro zamilované. Nejbližší představení jsou na programu 18. a 29. listopadu.

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Absolvent brněnské JAMU Tomáš Studený, jenž převzal vedení budějovické opery v říjnu 2015 po Miloslavu Veselém, se rozhodl v novém působišti navázat na zdejší tradici uvádění operních kusů raně romantického repertoáru, kterým neubližuje razantnější dramaturgická úprava. „Lákalo mě vyjít z Rossiniho mladistvého pohledu na svět (složil „Příležitost“ jako dvacetiletý – pozn.) a představit si, jak by dnes uchopil příběh dvou zamilovaných párů s dějovým propletencem,“ vysvětluje devětatřicetiletý rodák z Českého Krumlova.   

Na jihočeské scéně debutující režisér hledal inspiraci v televizních seriálech, najmě v americkém Jak jsem poznal vaši matku, kde scénáristický vtip stojí na zpětném přehrávání situací. „Zkusili jsme přenést tento princip do divadla. Pojali jsme operu jako sitcom, kde se zamotaná love story odvíjí ex post při oslavě deseti let manželství, prohlíží se fotky a rodiče vypráví dětem, jak se poznali,“ říká Tomáš Studený, jenž neváhal ve své koncepci zdůraznit italské prostředí a ponechal zpěvákům vedle češtiny také italštinu.

Vyplatí se ztratit předsudek

Rossiniho jednoaktovka v českobudějovické úpravě trvá hodinu a čtvrt, nemá přestávku a nepustí do hlediště ani jedno zívnutí. Proletí sálem v pořádném fofru. Road trip třech mladíků mířících ve dvou stejných autech do Neapole vyvede rychle z poklidu záměna vodidel, dokladů a identity. Rande domluvené přes sociální síť si dají náhradníci a „zabouchnou se“. Stejně dopadne i druhý pár. Děj rozdělený na pět lekcí dospěje k happy endu, vzniká však důkladný galimatyáš.

Inscenace si díky přitažlivému kabátu činí ambici nalákat diváky, kteří považují operu za zastaralý žánr. Dostanou pěvecká čísla bell canto v podání aktérů stejné věkové kategorie jako ideálně cílená divácká skupina (25 – 30 let). Uslyší vytříbené hlasy, uvidí skvělé herce. „Za ztrátu předsudku nechodit na operu přijde odměna. Protagonisté báječně hrají a zpívají. To je nejvyšší jevištní umění. Naše představení ubíhá jednolitým vtipným proudem. Kdo chce v něm plavat, nemá šanci vyskočit. A je to plavání velmi příjemné,“ usmívá se dramaturg František Řihout.

Bez asistence operního sboru a bez alternací účinkují Kristýna Vylíčilová (Klementina), Peter Malý (Matyáš, její nápadník), Josef Falta (Eugenio, její otec), Barbora Polášková (Ernestina, její kamarádka), Aleš Janiga (Matěj) a František Brantalík (Bonifác). Hraje Orchestr opery Jihočeského divadla. Hudebního nastudování se ujal Martin Peschík, jenž zároveň doprovází na cemballo recitativy. Hudební přípravy se chopili Jan Bubák s Alešem Vítkem. Kostýmy a antiilusivní scéna jsou dílem Sylvy Markové, za videoprojekcí stojí Tomáš Hrůza. 

Ladislav Lhota
Foto Michal Siroň

Přidej komentář