Jubilejní Svátky hudby v Praze podruhé a s Mozartem
Komorní cyklus Svátky hudby v Praze bude pokračovat ve středu 23. listopadu koncertem nazvaným Mozart na Bertramce v Praze, v němž se představí Ensemble Martinů a Otakar Brousek, st. Praha jako město bez panovnického dvora nejprve Mozarta k návštěvě nelákala, i když mu ji přátelé a hudebníci českého původu včetně manželů Duškových a Josefa Myslivečka dlouho doporučovali. Nakonec však Mozart na Bertramce na čas zakotvil hned třikrát, navštěvoval společenské i hudební události, sám zde koncertoval a zkomponoval i několik významných děl. Festivalový program inspirovaný pobytem tohoto klasicistního velikána na pražském sídle manželů Duškových nabídne ukázky jak z díla tohoto skladatele, tak i několik děl z českého hudebního odkazu reprezentovaného tvorbou A. Dvořáka, B. Martinů či zástupců mladší generace, kterými jsou Evžen Zámečník a Jiří Matys. Hudební program bude proložen verši Jaroslava Seiferta v uměleckém podání proslulého herce Otakara Brouska, staršího.
Ve tvorbě jednoho z našich nejvýznamnějších básníků, Jaroslava Seiferta, najdeme totiž básnický cyklus třinácti rondeaux Mozart v Praze, který básník sepsal v padesátých letech minulého století. Iniciátorem tohoto díla byl dirigent Václav Talich (1883-1961) a provždy to v knize Všecky krásy světa dosvědčil Seifert v kapitole Pamětní kniha: ...“vzal si mě Talich stranou a přesvědčivě mi navrhl, abych pro tento mladý orchestr (Český komorní orchestr) napsal verše, které by se daly recitovat při Mozartově Dechové serenádě B dur. Tato serenáda je totiž pro dnešní umělce velmi obtížná. V Mozartově době byla dávána při hostinách, a to s přestávkami /.../ Napsal jsem pak cyklus třinácti rondo Mozart v Praze.“
Dechová serenáda na druhém festivalovém koncertu sice nezazní, ale těšit se můžete na Sonátu pro housle a klavír, č. 8 F dur, Turecký pochod (Alla Turca) ze Sonáty č. 11 A dur nebo Divertimento D dur. Mozartovi skladby doplní Dvořákův Slovanský tanec č. 10, Martinů Sonáta pro housle, flétnu a klavír a dále dvě díla žijících skladatelů, která byla zkomponována na objednávku Ensemble Martinů.
První z nich bude skladba Quartetto, kterou zkomponoval Evžen Zámečník v roce 2003. Skladatel, houslista a dirigent Evžen Zámečník (1939) je synem lidového hudebníka, po maturitě studoval na brněnské konzervatoři hru na housle u Josefa Holuba a Aloise Melezinka a od třetího ročníku skladbu u Zdeňka Blažka. Po ukončení povinné vojenské služby, kterou vykonával v Armádním uměleckém souboru v Praze, byl angažován jako houslista ve zpěvoherním orchestru tehdejšího Státního divadla (nyní Národní divadlo) v Brně, odkud přešel do orchestru opery téhož divadla a poté do tehdejší Státní filharmonie Brno (nyní Filharmonie Brno). Ve studiu skladby pokračoval na JAMU u Jana Kapra. Absolvoval úspěšnou jednoaktovou buffo operou Fraška o kádi. Dále studoval skladbu při stipendijním pobytu na Státní hudební vysoké škole v Mnichově u Güntera Bialase a na AMU u Jiřího Dvořáčka. V roce 1982 založil Evžen Zámečník soubor Brno Brass Band (deset žesťových nástrojů a bicí), jehož je uměleckým vedoucím a dirigentem. Pro něj vybírá a upravuje již existující skladby a komponuje nové. Posléze působil jako ředitel brněnské konzervatoře a dirigent jejího studentského dechového orchestru. Zámečníkův kompoziční styl byl zprvu blízký neoklasicismu, později se obohacoval o soudobé skladebné techniky. Převažuje v něm vždy tendence k bezprostřednímu výrazu hudební řeči a zjevná radost z melodické invence a muzicírování. Jeho profese houslisty ho vedla k vytvoření velkého počtu skladeb pro sólové smyčcové nástroje, mezi nimiž je kupříkladu unikátní sbírka 12 etud pro sólové housle, napomáhající ke zvládnutí technických nároků soudobé hudby. Početné jsou též skladby pro soubory smyčcových nástrojů. Mezi zvlášť úspěšné skladby tohoto okruhu patří Musica giocosa pro smyčcový orchestr a Koncert pro housle a orchestr. Od počátku sedmdesátých let začala vznikat dlouhá řada skladeb pro dechový orchestr, převážně velkého obsazení. Některé jsou kombinovány se sólovými nástroji, jiné s vokální složkou. Řada jich je tematicky spjata s jeho rodným krajem. Jedinečné jsou Zámečníkovy skladby pro Brno Brass Band, první soubor toho druhu v České republice. Vyznačují se optimistickým, mnohdy i humorným laděním. Humor má také významné místo zejména v Zámečníkově operní tvorbě. Řada Zámečníkových skladeb byla objednána jako povinné skladby pro interpretační soutěže a řada skladeb se dočkala i rozličných ocenění a slavnostních provedení.
Ensemble Martinů v tvorbě Bohuslava Martinů:ukázka z tvorby Evžena Zámečníka:
Druhou ukázkou soudobé kompozice bude skladba Odcházení pro flétnu, housle, violoncello a klavír skladatele a hudebního pedagoga Jiřího Matyse (1927). Ten získal první hudební vzdělání u otce, který byl varhaníkem, kapelníkem a soukromým učitelem hudby. Do českého hudebního života vstoupil koncem čtyřicátých let v Brně, kde studoval hru na varhany na konzervatoři u Františka Michálka a poté skladbu na JAMU u Jaroslava Kvapila. Během vysokoškolského studia vykonal též státní zkoušku ze hry na klavír. Působil pedagogicky jako asistent katedry skladby na JAMU, ředitel Lidové školy umění Brno-Královo Pole a dlouholetý profesor brněnské konzervatoře. Po mnoho let se organizačně podílel na činnosti Svazu českých skladatelů a koncertních umělců, řadu let se věnoval výlučně komponování a byl profesorem Taneční konzervatoře Brno. V tvorbě Jiřího Matyse převažují skladby komorní, zkomponoval desítky úspěšných děl od velmi četných skladeb pro sólové nástroje, přes tradiční komorní obsazení (zvl. šest smyčcových kvartet, dechová kvinteta), až ke skladbám rozmanitého nástrojového seskupení. Pozoruhodná je i vokální tvorba s výrazným zastoupením dětských sborů. Další velkou samostatnou kapitolu tvoří skladby instruktivní a skladby určené pro vyspělé amatéry, jimž autor věnuje soustavnou pozornost od počátků své tvůrčí dráhy. Orchestrální skladby (Jitřní hudba, Hudba pro smyčcové kvarteto a orchestr, písňový cyklus s orchestrem Psáno smutkem do ticha, Symfonická předehra, Hudba pro smyčce) jsou vesměs charakteristické značnou nástrojovou i dynamickou diferenciací a výrazovou působivostí. Řada jeho děl získala ocenění ve skladatelských soutěžích. Skladatelův styl se utvářel od samého počátku samostatně a osobitě. Určujícím rysem Matysových skladeb je poetizace hudebního výrazu, což se projevuje i ve filozofičtěji zaměřených výpovědích větších orchestrálních celků (např. Naléhavost času). Skladateli se i v čistě instrumentální tvorbě daří posluchačsky přístupnými, ale nepodbízivými prostředky zachytit křehkou poezii moderně cítěného hudebního krásna. Emotivní dílo Odcházení pro flétnu, housle, violoncello a klavír je věnované památce Vojtěcha Matějky.
Listopadový koncert 20. ročníku Svátky hudby v Praze se uskuteční 23. 11: od 19:30 hod. v Kostele sv. Šimona a Judy v Praze. Vstupenky jsou v prodeji v síti Ticketstream. Více informací naleznete na www.svatkyhudbyvpraze.cz
Přidej komentář
Muzeum Kouzlo starých časů - Historické oděvy a doplňky 1850-1930
KULTURNÍ PŘEHLEDY PŘEDPOVĚĎ POČASÍ