Klenot české hudby se v červnu představí divákům v Rudolfinu - Bohuslav Martinů: Kantáty z Vysočiny

Pražský filharmonický sbor

Svůj poslední samostatný koncert této sezóny věnuje Pražský filharmonický sbor křehkým básním Miloslava Bureše, které zhudebnil Bohuslav Martinů. Zazní čtyři nádherné skladby: Otvírání studánek, Romance z pampelišek, Legenda z dýmu bramborové nati a Mikeš z hor, které Pražský filharmonický sbor uvede pod souhrnným názvem Kantáty z Vysočiny.

Společně s Pražským filharmonickým sborem pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka vystoupí několik sólistů, mimo jiné sopranistka Pavla Vykopalová a barytonista Zdeněk Hlávka. Sbor doprovodí instrumentalisté Jan Pařík (klarinet), Lenka Kozderková (flétna), Barbora Černá (lesní roh), Josef Hřebík (akordeon), Marcel Javorček (klavír) a členové Zemlinského kvarteta houslisté František Souček a Petr Střížek a violista Petr Holman. Vypravěčem bude herec Petr Štěpánek.

 „Kantáty z Vysočiny na texty Miloslava Bureše původně nebyly zamýšlené jako cyklus, ale jsou natolik myšlenkově propojené, že se mohou provádět souborně v rámci jediného koncertu. A takový program je pak vždy výjimečným uměleckým zážitkem!“ vyzdvihuje hodnotu díla hlavní sbormistr Pražského filharmonického sboru Lukáš Vasilek. „Všechny čtyři kantáty vznikly v posledních letech skladatelova života a patří mezi nejoriginálnější vokální skladby nejen v díle Bohuslava Martinů,“ doplnil Lukáš Vasilek.

Fenomenální úspěch Otvírání studánek

Od roku 1923 žil Bohuslav Martinů trvale v zahraničí, plány na návrat do vlasti mu zhatila 2. světová válka a později komunistický puč v únoru 1948. Jeho skladatelské kariéře nepřála ani oficiální kulturní politika a tvorba Bohuslava Martinů tak byla v tehdejším Československu uváděna jen zřídka. Skladatel své odloučení od domova nesl velmi těžko. O to víc na něj proto musely zapůsobit křehké verše Miloslava Bureše, básníka z rodné Poličky, které obdržel v létě roku 1955. 

Texty, které jsou inspirované českým a moravským folklorem, Bohuslava Martinů zaujaly natolik, že během několika dní vytvořil jednu ze svých nejznámějších a nejniternějších skladeb – slavné Otvírání studánek. Kantáta je určena recitátorovi (Petr Štěpánek), sólům, ženskému sboru a komornímu instrumentálnímu ansámblu.  

Otvírání studánek ihned zaznamenalo v zapovězeném Československu obrovský úspěch. O dva roky později tak vznikla Romance z pampelišek pro sopránové sólo a osmihlasý smíšený sbor a capella. Hluboký milostný text se tu stal základem jedné z nejnáročnějších sborových skladeb Bohuslava Martinů, která je právě pro svou mimořádnou obtížnost prováděna jen zřídka.

V roce 1956 skladatel zkomponoval Legendu z dýmu bramborové nati pro sóla, smíšený sbor a komorní instrumentální soubor. Tato kantáta se tematicky váže k podzimu na Vysočině. Jejímu obsahovému vyznění značnou měrou přispívá nezvykle barevný instrumentální doprovod, který počítá mimo jiné i s akordeonem.

Poslední kantátou z Vysočiny je Mikeš z hor, také pro sóla, smíšený sbor a komorní instrumentální ansámbl, vznikla v únoru roku 1959, tedy přibližně půl roku před skladatelovou smrtí.

Kantáty z Vysočiny Bohuslava Martinů, které bývají označovány jako klenot české hudby, přednese Pražský filharmonický sbor v  Rudolfinu ve čtvrtek 5. června od 19:30. Vstupenky v sítích Ticketpro a Ticketon.cz.

BOHUSLAV MARTINŮ 

Bohuslav Martinů (8. prosince 1890 Polička – 28. srpna 1959 Liestal, Švýcarsko) byl světově proslulý český hudební skladatel hudební moderny 20. století. Jeho umělecký vývoj prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem až k ryze vlastnímu kompozičnímu stylu.

Od mládí se učil hře na housle, kterou také později studoval na pražské konzervatoři, školu ale z přemíry svých zájmů nedokončil. Souběžně začal komponovat první skladby pro smyčcové nástroje, později také klavírní a další. V roce 1912 si po opravě dodělal státní zkoušku ze hry na housle a stal se sekundistou České filharmonie. Dostavily se i první skladatelské úspěchy – provedena byla Česká rapsodie, později mu Národní divadlo premiérovalo balet Istar. Bohuslav Martinů se znovu začal zabývat skladbou, rok byl u Josefa Suka na pražské konzervatoři a od podzimu 1923 byl stipendistou Alberta Roussela v Paříži.

První období jeho skladatelské tvorby bylo obdobím hledání vlastního kompozičního jazyka – Martinů vycházel ze silné tradice české hudby, Smetanových a Dvořákových skladeb, z francouzského impresionismu, zaujala ho také instrumentační stránka děl Richarda Strausse. Paříž mu ale otevřela i další obzory, seznámil se dobře nejen s  Rousselovou hudbou, ale také se Stravinským, s Pařížskou Šestkou a jazzem.

Druhé období tvorby Bohuslava Martinů spadá do 30. let dvacátého století, kdy do jeho děl pronikají barokní formy a především lidová hudba. Lidové inspirace skladatele neopustily až do smrti – pod jejich vlivem vznikla řada větších i menších děl, například Česká říkadla, Špalíček, České madrigaly a další.

Mnichovská dohoda a vpád nacistů do Francie přiměly Bohuslava Martinů k odjezdu do Spojených států amerických, kde vznikly jeho symfonie a kde také našel nové publikum i žáky; jeho skladby zde dosáhly světové pověsti. Po válce se již domů nevrátil, žil střídavě v Itálii, Francii a Švýcarsku, kde také 28. srpna 1959 zemřel.

Niterný charakter získala díla odkazující ke ztracenému domovu, z nichž vynikají dnes uváděné kantáty. Poslední skladatelovy opusy byly opět věnovány zejména velkým formám, kantátám a operám.

Vokální dílo Bohuslava Martinů je rozsáhlé, kromě oper (Hry o Marii, Veselohra na mostě, Hlas lesa, Divadlo za bránou, Julietta, Řecké pašije ad.), kantát a oratorií (Česká rapsódie, Kytice, Polní mše, Gilgameš a další) složil řadu děl i pro sbory a capella. Na repertoár domácích těles se dostaly České madrigaly, Čtyři písně o Marii, Zbojnické písně a jiné.

PRAŽSKÝ FILHARMONICKÝ SBOR

Uměleckou činnost zahájil v roce 1935 pod vedením svého zakladatele Jana Kühna jako Sbor Radiojournalu Praha, později Český pěvecký sbor. Zprvu amatérské těleso se postupně profesionalizovalo a v roce 1953 bylo přičleněno k České filharmonii, jejíž součástí zůstalo do roku 1990. Hlavními sbormistry byli Josef Veselka, Lubomír Mátl, Pavel Kühn, Jaroslav Brych a Jan Rozehnal. V současnosti sbor pracuje jako samostatné umělecké těleso pod vedením Lukáše Vasilka

Spolupráce s orchestry a dirigenty

Pražský filharmonický sbor pravidelně spolupracuje s předními českými i světovými orchestry, mezi něž patří Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, PKF – Pražská komorní filharmonie, Berlínská filharmonie, Královský orchestr Concertgebouw v Amsterodamu, Vídeňská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu, Symfonický orchestr BBC v Londýně, Bostonský a Sanfranciský symfonický orchestr, Tokijský metropolitní symfonický orchestr a řada dalších. Mimořádné umělecké kvality dosáhl Pražský filharmonický sbor také díky spolupráci s řadou významných dirigentů, mj. s Václavem Talichem, Karlem Ančerlem, Rafaelem Kubelíkem, Václavem Neumannem, sirem Charlesem Mackerassem, Giuseppem Sinopolim, Claudiem Abbadem, Riccardem Mutim, Pierrem Boulezem, Seijim Ozawou, Riccardem Chaillym, Zubinem Mehtou, Kurtem Masurem, sirem Simonem Rattlem, Michaelem Tilsonem Thomasem a Jiřím Bělohlávkem. Setkává se i s nejmladší generací dirigentů, k níž nyní patří Jakub Hrůša či Tomáš Netopil.

Repertoár a ocenění

Soubor je značně flexibilní a jeho repertoár velmi široký, což potvrzují i jeho umělecké závazky v posledních letech. V roce 2011 mimo jiné účinkoval v nové inscenaci Wagnerova Parsifala v Národním divadle a spolu s Českou filharmonií a dirigentem Christophem Eschenbachem se podílel na provedení „Symfonie tisíců“ Gustava Mahlera v O2 aréně v Praze a následně v Hannoveru a Hamburku. V létě 2011 vystoupil na festivalech v Bregenzu (opera Andrea Chénier) a St. Gallen a v Izraeli se připojil k Izraelské filharmonii řízené Zubinem Mehtou v Písních z Gurre Arnolda Schönberga. V roce 2012 se mj. podílel na české premiéře Knihy sedmi pečetí Franze Schmidta s Českou filharmonií a Manfredem Honeckem a přednesl Dvořákovy Svatební košile ve vídeňském Divadle na Vídeňce, na Bregenzském festivalu uvedl společně s Vídeňskými symfoniky a dirigentem Markusem Stenzem ve světové premiéře operu Solaris německého skladatele Detleva Glanerta. Do Bregenzu se vrátil v roce 2013 ve světové premiéře opery Andrzeje Czajkowského Kupec benátský, která získala prestižní ocenění International Opera Award 2014, a v inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny, kterou zopakuje také v létě 2014.

Nahrávky

Svoji první nahrávku uskutečnil Pražský filharmonický sbor v roce 1952 (Dvořákovo Stabat mater s Českou filharmonií a Václavem Talichem). Od té doby natočil více než 100 titulů pro řadu světových firem. Mezi jeho úspěšné nahrávky z poslední doby patří několik čísel na albu Souvenirs sopranistky Anny Netrebko či opera La Lodoiska G. S. Mayra. Na podzim 2012 vydal profilové CD se sborovými skladbami Leonarda Bernsteina, Zoltána Kodálye a Leoše Janáčka.

Další informace naleznete na www.filharmonickysbor.cz

Tagy: Rudolfinum

Přidej komentář