Koncert Celestial Ground
Magazín kulturního dění v Praze a okolí 
Rakouský ples

Přednáška sdružení CHECOMACOCO v Divadle Dobeška - NADĚJE PRO ESPERANZU: příběhy lidí

Přednáška CHECOMACOCO v Divadle Dobeška
Přednáška CHECOMACOCO v Divadle Dobeška
25.02.2016 22:52 | redakce ZaKulturou.cz

> Přednáška v Divadle Dobeška

15.3. od 18:00

Jak se daří indiánům s českou krví v jihoamerické Paraguayi po deseti letech české spolupráce? Přednáška Yvonny Fričové s promítáním světelných obrazů.

ALBERTO VOJTĚCH FRIČ
A CHECOMACOCO

            Jedna mrazivá únorová noc roku 1899 rozhodla o budoucích osudech jednoho pražského maturanta. Jmenoval se Vojtěch Frič a stal se známým cestovatelem-botanikem, spisovatelem, etnografem, velkým znalcem kaktusů a jihoamerických indiánů. Té noci mu zmrzla jeho sbírka kaktusů a rozhodl se, že si dojede za oceán nasbírat nové rostliny.

            Vojtěch (šp. Alberto) Frič se narodil 8. září 1882 v Praze ve známé vlastenecké rodině. Své celoživotní kaktusářské vášni propadl už jako dítě a v osmnácti letech (1901) ho poprvé zavedla do Jižní Ameriky. Při první dobrodružné cestě do nitra neprozkoumaných oblastí Brazílie však jeho botanický zájem ustoupil etnografickému nadšení. Exotické krajiny Brazílie, Paraguaye a Argentiny se pak staly na více než deset let jeho domovem a tamní indiáni jeho nejlepšími přáteli. Mezi tehdejšími badateli a cestovateli vynikal humánním přístupem k domorodcům a pochopením pro jejich zvyky a tradiční kulturu. Díky tomuto přístupu se mu podařilo shromáždit unikátní etnolingvistický materiál, bohatou fotografickou dokumentaci, ale především rozsáhlé a systematicky zpracované etnografické sbírky, které jsou uloženy ve světových muzeích. Věnoval se přednáškové činnosti a publikoval v odborných i populárních časopisech své doby; na sklonku života se vracel k indiánům ve svých vzpomínkových knihách pro mládež (Strýček indián, Dlouhý lovec, Hadí ostrov) i pro dospělé (Indiáni Jižní Ameriky). Podle jeho časopiseckého seriálu vznikla později knížka Čerwuiš.

            Fričovy jihoamerické pobyty přerušila první světová válka. Po založení Československé republiky působil dva roky v Latinské Americe v diplomatických službách. V roce 1921 se v Praze oženil a starost o rodinu ho přivedla zpět k botanice, která se mu pak na dalších dvacet let stala zdrojem obživy. Jeho exportní firma s rozsáhlými skleníky a aklimatizační zahradou v Praze-Košířích byla vyhlášeným centrem evropského kaktusářského dění. Jako „lovec kaktusů“ se také ještě třikrát vypravil do Ameriky – do Mexika, Brazílie, Uruguaye, Argentiny, Paraguaye, Bolívie a Peru – a vracel se s množstvím nově objevených rostlin. Doma se věnoval botanickým pokusům a novátorským postupům při šlechtění kaktusů. Tyto své unikátní zkušenosti na sklonku života vtělil do vizionářských experimentů s užitkovými rostlinami (sója a jiné luštěniny, ovoce a zelenina – zejména rajčata), které zůstaly pro jeho náhlou smrt rozpracované, a stále čekají na použití v praxi. Na konci listopadu 1944 se škrábl o rezavý hřebík při práci v králíkárně a 4. prosince zemřel na tetanus.

            V roce 1905 ho před návratem do Evropy zdržela dramatická povodeň na horním toku řeky Paraguaye. Během boje o holý život se sblížil s indiány kmene Čamakoko a dívka jménem Lorai (Černá kachna) se stala jeho ženou. Z tohoto svazku se narodila dcera Hermína, o jejíž existenci se Fričovi čeští potomci dozvěděli zvláštní náhodou až v roce 2000. Obě rodiny se od té doby pravidelně setkávají a začaly spolupracovat na malých rozvojových projektech jako společenství CHECOMACOCO (Čamakokové s českou krví). Paní Hermína zemřela v březnu 2009 ve 104 letech, ale zanechala rozvětvenou rodinu, která čítá na 200 lidí v pěti generacích!

            Indiáni-nomádi z Gran Chaka přišli během 20. století o možnost žít svým původním způsobem jako lovci a sběrači – krajina byla drasticky vykácena a odvěká indiánská území změnili bílí farmáři v pastviny a plantáže. V poslední třetině minulého století byli indiáni státem přinuceni přestat kočovat a usadit se na břehu řeky Paraguaye na určených pozemcích. V několika stálých vesnicích se učí žít jako jiní chudí venkované. Snaží se najít způsob pravidelného a důstojného výdělku především zemědělskou činností, chybějí jim však základní finanční prostředky i zkušenosti.

            Díky vytrvalé asistenční činnosti sdružení Checomacoco a finanční pomoci drobných českých dárců indiáni „s českými kořeny“ od roku 2006 chovají hovězí dobytek, v polopouštní oblasti Gran Chaka získali zdroj vody pro napajedla i zavlažování rodinných políček, mladí lidé studují s českou podporou tolik potřebné zemědělské obory a dokonce veterinární lékařství. V důsledku spolupráce vznikla zemědělská osada se symbolických názvem Nueva Esperanza (Nová Naděje), zaměřená na chov dobytka. Podpora soukromých osob z České republiky směřuje i do zdravotnictví a dalšího vzdělávání.

            O Fričových paraguayských potomcích a o výsledcích desetileté česko-indiánské spolupráce budou vypravovat a promítat fotografie Fričovi čeští potomci – vnuk Pavel s manželkou Yvonnou – v divadle Dobeška (Praha 4, Jasná I./6) v úterý 15. března 2015 od 18 hodin. Srdečně zveme!

Více na www.checomacoco.cz

transparentní účet sdružení CHECOMACOCO: 2800123841/2010



Tagy: Dobeška, přednáška


Přidej komentář