Koncert Celestial Ground
Magazín kulturního dění v Praze a okolí 
Rakouský ples

Italský kulturní institut: Svět papíru třetího tisíciletí. Od vodoznaku k pergamenu, k prvotiskům a k papíru pro různé účely

Italský kulturní institut
Italský kulturní institut: Svět papíru třetího tisíciletí. Od vodoznaku k pergamenu, k prvotiskům a k papíru pro různé účely
07.11.2013 00:01 | redakce ZaKulturou.cz

Ve čtvrtek 7.listopadu se od 17 hodin uskuteční v kapli a přilehlých prostorách Italskeho kulturniho institutu, vchod z Vlasske ulice, Praha 1 vernisáž výstavy "Svet papiru tretiho tisicileti. Od vodoznaku k pergamenu, k prvotiskum a k papiru pro ruzne ucely". Tato výstava potrvá od 8.11. do 27.11.2013, vstup je zdarma.

Fabriano, nejen papír

Fabriano (třicet tisíc obyvatel) je první město centrálních Apenin regionu Marche, s nímž se setkáme při cestě z Umbrie. Je světově známé jako město papíru: bylo skutečně prvním evropským centrem, v němž na začátku 13. století byla zahájena výroba papíru. Ve druhé polovině minulého století došlo k přeměně z převážně zemědělského centra na průmyslový kraj, který zaujal významné postavení v rámci regionální a národní ekonomiky.

Fabriano se pyšní velice starým dějinami: díky své zeměpisné poloze sehrálo významnou úlohu v kulturním a historickém vývoji apeninského území. Jako spojovací článek ve vztazích mezi regiony Marche a Umbria si Fabriano dodnes uchovává svůj nedotčený středověký vzhled města zbudovaného okolo náměstí Piazza del Comune, jehož vyobrazení na kresbách ze 13. a 14. století se nachází v městské obrazárně. První zaručená zmínka o lokalitě s tímto názvem pochází z roku 1065, ale teprve v dokumentu z roku 1160 se hovoří o dvou feudálních hradech vybudovaných na protilehlých kopcích. K největšímu hospodářskému, sociálnímu, uměleckému a kulturnímu rozmachu došlo na přelomu 13. a 14. století. Po následném desítky let trvajícím období pomalého a nezadržitelného úpadku zaznamenalo Fabriano v poslední době neobyčejný hospodářský rozvoj spjatý s průmyslovou výrobou elektrospotřebičů a s produkcí vína a gastronomických produktů. Salámy, víno, olej, houby, lanýže, med, maso: to jsou jen některé z výtečných produktů, které vnitrozemí Marche poskytuje regionální kuchyni proslavené po celém světě pro neuvěřitelnou pestrost pokrmů a receptů.

Fabriano ve 14. a 15. století: město umělců

Dlouhé, plodné a šťastné období zvýšené umělecké kreativity bylo zaznamenáno ve Fabrianu mezi 14. a 15. stoletím, kdy se zároveň prosadilo jako hlavní italské město papírenského průmyslu. Zdá se, že elegantní a vytříbený svět umělecké civilizace pozdní gotiky oživuje prostředí, v němž v poslední čtvrtině 14. století vykvétá okázalé umění největšího představitele mezinárodní gotiky, kterým je Gentile da Fabriano (1370/75 ca. - 1427). Tento vynikající představitel vrcholné fáze období gotiky, zvané též „mezinárodní“, dovedl vytříbené a okázalé tendence světa panských dvorů pozdního středověku k nejvyššímu stupni exprese. To se odráží v jeho nejvýznamnějším díle „Klanění králů“, které namaloval pro bohatého florentského bankéře Pallu Strozzi. Ještě v průběhu téměř celé druhé poloviny 15. století se v novém ovzduší renesance udržuje kvalita fabrianského uměleckého prostředí na vysoké úrovni hlavně díky dílu Antonia da Fabriano.

Filigrán, tichý svědek času

Není pochyb o tom, že Fabriano zaujímá zvláštní místo v historii papíru, protože právě v něm získala jeho výroba „preindustriální“ charakter díky použití soupravy několika tlukadel na rozmělnění hadrů, které se jinak provádělo ručně, a díky odlišnému klížení archů, které výrobci z Fabriana prováděli tak, že tradiční škrobový klih (zdroj destruktivních plísní papíru) nahradili živočišným klihem. Ve Fabrianu bylo zpracování papíru organizováno takovým způsobem, že v některých dílnách se prováděla výroba listů, v jiných jejich klížení, v dalších hlazení a balení do rysů a poté do balíků připravených k expedici. Taková organizace vyžadovala, aby různé dodávky papíru vyrobené různými papírníky byly rozpoznatelné, a tak „mistři“ z Fabriana nalezli řešení v použití filigránu (v průběhu doby nazývaném také znak, značka, vodoznak), což je kresba, která se při pohledu proti světlu objevuje na papíru světlejší, než je okolní část papírového listu. Filigrán nebo-li průsvitka se vytváří tak, že libovolná kresba zhotovená z kovového drátku se upevní na čerpací formu takovým způsobem, že výsledný papírový list je v daném místě průsvitnější. Na počátku byl filigrán pouze označením výrobce papíru nebo papírny, tedy prakticky značkou vlastníka, a býval výrobcům přidělen a často byl také chráněn proti neoprávněnému přisvojení a padělání. Konstrukci na výrobu papírového listu tvoří obdélníkové tkané síto ze dřeva, na kterém je natažená řada kovových drátků. Konstrukce je opatřena rámem, který se nasadí na formu a který slouží k určení formátu papírového listu; nezřídka se používaly najednou dva rámy, pokud měly být stejnou papírnickou formou vyrobeny dva typy listů trochu odlišných rozměrů. Filigrán nebo-li značka, která byla zhotovena pomocí kovového drátku zohýbaného tak, že tvořil určitý znak (kříž, kotvu...), byla připevněna na vzor uprostřed pravé poloviny formy, takže se objevila v odpovídající polovině papírového listu. Od 18. století se v Evropě běžně používaly dvě průsvitky, z nichž jedna určovala druh papíru (kotva, siréna, lilie...) a druhá v sobě nesla jméno papírníka nebo papírny a někdy také rok výroby. Zkoumání a studium filigránů se ukázalo být nesmírně užitečným pro rekonstrukci historie výroby papíru a obchodování s ním, a to zvláště v nejstarších dobách, o nichž buď zcela chybí zdroje informací nebo se vyskytují jen omezeně.

Papír a inkunábule

Termínem inkunábule se označují knihy tištěné technikou pohyblivých znaků od druhé poloviny 15. století do 31. prosince 1500, kdy se tiskařské umění nacházelo ve svém zrodu. Inkunábule představují některé zvláštnosti typické pro rukopisný kodex, a to jak v typu písma, tak v materiálech a formě. Stejně jako v rukopisech, tak také v inkunábulích chybí frontispis, ale je přítomen incipit; toto pojmenování je zvoleno proto, že před jménem autora a názvem díla je poznamenáno „incipit“ (začíná). První příklad frontispisu se objevuje v Itálii v Regiomontově kalendáři z roku 1476. Pokud se vyskytují tiskárenské poznámky, jsou uvedeny v tiráži nebo v subskripci obsahující explicit (závěrečná slova textu). I k tomu docházelo, protože u prvních tištěných knih byla tendence napodobit vzhled rukopisů, v nichž byla taková označení nadbytečná. Vazba vznikla z potřeby ochránit a uchovat knihu v nejlepším stavu bez většího poškození následkem používání. Kůže byla oblíbeným prvkem k obalování dřevěných desek, v nichž se knihy uchovávaly. Kromě ní se používaly také vzácné látky jako hedvábí, samet, damašek a také pergamen; k nim se přidávaly kovové štítky, spony a rohy z mnohdy vzácného kovu jako tepané a filigránové zlato a stříbro. Ve druhé polovině 15. století se začala uplatňovat technika zlacení podle vzoru perských vazeb dovezených kupci z jejich cest. Vedle tradiční produkce středověkého typu se tedy rozvíjely nové ozdobné a strukturální způsoby pro zákazníky, kterými byli ve stále větší míře soukromníci.

Ikonografická výzdoba prvotisků byla převážně xylografická (dřevořezová), i když nechybí případy prvotisků zdobených iluminací. Iluminování se provádělo suříkem (minium) a jinými výraznými barvami.

Další charakteristikou převzatou z technik výroby rukopisů bylo zanášení do sloupců. Někdy se přidávaly zvláštní iniciály (první písmeno knihy, kapitoly nebo odstavce), které byly velkým přínosem pro uměleckou kvalitu tisku knihy.

Mezi různými typologiemi iniciál nacházíme figurální (písmeno složené z lidských postav nebo zvířat, které ve stylizované podobě tvoří písmeno), květinové (písmeno ozdobené rostlinnými motivy), historizující (s vyobrazením nějaké scény uvnitř písmene), zdobené (písmeno okrášlené ornamentálními prvky), mluvené (historizující s vyobrazením scény, která ikonograficky přebírá psaný text), zoomorfní (písmeno mající podobu zvířete).

Fabriano, kolébka západního papíru

Je již dokázáno, že to byli Arabové, kteří přinesli na západ umění vyrábět papír, s nímž experimentovali v pradávné době Číňané. V roce 1173 zahájila provoz jako první v západní Evropě papírna ve španělském městečku Jativa. Do Itálie tato manufakturní činnost dorazila na začátku 12. století a pokusy s novými technikami probíhaly až do poloviny 13. století, kdy umění výroby papíru začíná vzkvétat ve Fabrianu. Mistrům papírníkům z Fabriana jsou přisuzovány některé významné inovační techniky: holandr na drcení a rozmělňování vláken hadroviny, z nichž se získává hmota na výrobu papíru, nahradil kamenný moždíř s dřevěným tlukadlem na ruční ovládání, který používají Arabové; živočišný klih získávaný ze zbytků místních koželužen, který se začal používat ke klížení papírenských listů, aby se eliminovalo použití obilného škrobu, který způsobuje snadné poškození listů; nahrazení síta a lamel z rákosu ve „formách“ kovovými drátky, tzv. útky; a konečně označování listů filigránem, kdy se obrázek z měděného drátku upevněného na „formě“ obtiskne do papíru. Jde o primitivní a elementární filigrány, které dokládají činnost „mistrů papírníků“ již od roku 1293. Progresivní rozvoj tohoto průmyslu vedl v roce 1326 k oficiálnímu založení cechu papírníků. Papírenské umění je středověký manufakturní obor, který má svoji zvláštní organizaci. Skutečnými výrobci jsou „mistři papírníci“, kteří jsou vlastníky nebo nájemci papíren. Jejich dílo se omezuje na výrobu listů. K následnému zpracování se papír dostává k jiným dělníkům na vyhlazení, které se provádí „žehličkou na papír“, z níž se vyvinul moderní kalandr. Podle přibližného odhadu produkovalo na konci 14. století zhruba 40 vodních valch ve Fabrianu 48.000 rysů papíru ročně (asi 24 miliónů listů!).

Z Fabriana putuje papír do Evropy

Mezi 14. a 15. stoletím a poté až do 16. století se značné množství vzácného papíru vyváží do Ancony, Benátek, Fana, Rimini, Gubbia, Perugie, Spoleta, Città di Castello, Florencie, Pisy, Sieny a Luccy. Zboží se také nakládalo na lodě v Talamone v Toskánsku, odkud směřovalo do Aigues-Mortes. Obchod s papírem z Fabriana se šíří do Provence a postupně do celé Francie a severní Evropy. Mezitím papírenští podnikatelé z Fabriana zakládají papírny ve Fossombrone v regionu Marche, ve Folignu, Boloni, Trevisu, Pinerolu, Salò, Colle Val d’Elsa; existence dalších papíren je doložena v Padově, v Basileji ve Švýcarsku, v Egeru v Rakousku a ve Francii v období avignonského papežství. První příznaky úpadku se začínají projevovat ke konci 16. století. V polovině 17. století čítalo Fabriano sotva okolo dvaceti továren na výrobu papíru a v prvních letech 18. století byly v provozu už jen tři papírny. Jedním z důvodů zhroucení tohoto slavného průmyslu Fabriana byla především nedostatečná modernizace zpracovatelských technik.

Papírenský průmysl, který dospěl ke svému soumraku a téměř zanikl, se znovu vzchopil díky podnikatelskému elánu Pietra Milianiho, kterému se na konci 17. století podaří dovést produkci na tak vysokou kvalitativní a konkurence schopnou úroveň, že během několika málo let získává zpět italské i zahraniční trhy a produkuje ve své papírně dva nové druhy papíru na mědirytiny a na kresbu, za což se mu dostává obdivného uznání i od známých umělců a rytců. Od řemeslné výroby přechází Miliani k organizované průmyslové výrobě podle moderních kritérií a soustřeďuje do jednoho velkého komplexu malé podniky, které jsou ve městě ještě v provozu a které nyní již jeho firma předčí svým věhlasem a objemem obchodu. Miliani má zásluhu nejen na tom, že zachoval vysokou prestiž fabrianského cechu v tradičním ručním zpracování papíru, ale také že se jeho přispěním papírna stala konkurence schopnou na mezinárodní úrovni ve výrobě cenných papírů, která představuje odvětví, v němž tento průmysl dodnes slaví úspěch.


Italský kulturní institut, Šporkova 14, Praha 1
Kaple a přilehlé prostory
Vernisáž ve čtvrtek 7. listopadu 2013 v 17.00 hodin
Vchod na vernisáž z Vlašské ulice naproti Velvyslanectví SRN
Doba trvání výstavy: 8. – 27. listopad 2013
Otevřeno pondělí – čtvrtek 10.00 -13.00, 14.00-17. 00 hodin, pátek 10.00-14.00 hodin
Vstup volný
Kontakt na Italský kulturní institut
Tel.: +420 257 090 681, e-mail: iicpraga@esteri.it
www.iicpraga.esteri.it
facebook: italsky kulturni institut
www.centrostudimarche.it
www.museodellacarta.com


Tagy: Italský kulturní intitut, výstava


Přidej komentář