Národní galerie v Praze uvádí výstavu: Otakar Lebeda

02.07.2009 20:31 | David Daneš Jméno Otakara Lebedy je širší veřejnosti méně známé. Částečně k tomu přispělo i rozptýlení jeho obrazů do soukromých sbírek a dosavadní neúplné zpracování díla. Poslední Lebedova výstava se uskutečnila v Praze roku 1977. Současná výstava připravená Národní galerií v Praze je dosud největší přehlídkou, která představuje přes dvě stě padesát obrazů a kreseb z majetku Národní galerie v Praze, dalších dvaceti institucí a především dosud neznámá díla z řady soukromých sbírek a z dosud nezpracované Lebedovy pozůstalosti.

Otakar Lebeda se narodil v Praze 8. května 1877. V roce 1892, v pouhých patnácti letech, byl přijat na pražskou malířskou Akademii do krajinářského ateliéru profesora Julia Mařáka a brzy patřil – vedle Františka Kavána a Antonína Slavíčka – k nejlepším žákům. Lebedovo malířské dílo vzniklo v rozmezí krátkých devíti let. Rozsahem i obsahem je výjimečné, můžeme v něm sledovat velmi rychlý vývoj od realistického zachycení krajiny ke krajině náladové, která je odrazem umělcovy duše, až k velmi expresivnímu projevu v závěru tvorby.

Instalce je koncipována chronologicky. Z doby studií na pražské Akademii v letech 1892–1897 je kladen důraz především na díla vytvořená během plenérových exkurzí Mařákovy školy v Zákolanech a na Okoři. Samostatně jsou vystaveny soubory obrazů z míst, kam se Lebeda opakovaně vracel o prázdninách: od jihočeských rybníků a z Krkonoš. První cestu do zahraničí podnikl ještě jako žák Akademie, na Mařákův popud cestoval přes Alpy ke Gardskému jezeru.

Krátce po absolvování Akademie odjel Lebeda v říjnu 1897 poprvé do Francie a tři měsíce žil v Paříži, kde studoval na soukromé Colarossiho škole. Do Francie se ještě dvakrát vrátil. Důležitý pro něj byl především pobyt v městečku Concarneau v Bretani na podzim 1898. Cesty do Francie vnesly do jeho malířského projevu uvolněnější rukopis a výraznější barevnost, která je patrná i na obrazech malovaných při cestách po Čechách v letech 1898–1899 (zejména v Karlových Varech a Bechyni).

V posledních dvou letech se v jeho díle objevuje výrazný expresivní tón a odklon od krajinomalby k figurální malbě. Souborem obrazů vytvořených v roce 1899 na Okoři a v Bechyni se Lebedovo krajinářské dílo uzavřelo.

Na podzim roku 1900 začal malovat rozměrný obraz Zabitý bleskem (3 x 3,5 m). Psychické a fyzické vypětí, které doprovázelo práci na obrazu, a patrně i duševní porucha byly příčinou tragického konce mladého malíře. 12. dubna 1901 se Otakar Lebeda zastřelil.

Na výstavu je zapůjčen ojedinělý soubor osobních dokumentů, kreseb a korespondence z malířovy pozůstalosti, kterou po umělcově smrti uspořádal jeho bratr Antonín Lebeda. Výstavu doprovází obsáhlý katalog.